Slavia 634

Hodnocení uživatelů:  / 6

Podrobnosti

Nadřazená kategorie: RECENZE

Kategorie: Pružiny

Zveřejněno 13. 8. 2012 0:52

Napsal Kubajzz

Pod pojmem vzduchovka si u nás 99% lidí představí právě Slávii. V dobách, kdy výuka střelby ze vzduchovky patřila do hodin tělocviku, se s nimi setkal prakticky každý. Kromě toho nějaká ta Slávie dodnes stojí za dveřmi ve většině chat nebo rodinných domů. Když začátkem 70-tých let minulého století rozhodli v CZUB o výrobě nové zbraně, která měla nahradit stávající modely (Slávie 618-62x), jistě netušili, že vznikne legendární konstrukce, která přečká ve výrobě 40 let a jejíž konec zatím není na dohled.

Slávii 634 snad není nutné příliš představovat. Konstrukčně vychází z modelu Slávie 631, který byl v souladu s požadavky doby upraven na vyšší výkon. Nepoučení lidé si často myslí, že aby se u vzduchovky zvýšil výkon, stačí do ní dát silnější pružinu. Není tomu tak. Svou roli hraje několik dalších faktorů, především objem stlačovaného vzduchu. Pokud chcete získat vyšší výkon, musíte na diabolku zatlačit dostatečným množstvím vzduchu. Typický průběh výstřelu vypadá zhruba následovně. Píst po vypuštění urazí vzdálenost několika cm,  před sebou stlačuje vzduch (diabolka klade odpor, protože potřebuje nějaký čas na rozjezd) a pak se odrazí od polštáře stlačeného vzduchu o síle cca 1mm asi 4-5mm nazpět. Teplota stlačeného vzduchu krátkodobě vzroste na několik set stupňů Celsia, což dále zvyšuje tlak vzhledem k rozpínavosti plynu při vyšší teplotě. Proto se také ze vzduchovky nemá střílet naprázdno, protože pak píst rovnou narazí na čelo pístové komory a tím se ničí těsnění.

Obecně se uvádí, že z 1cm3 objemu pístu se dá u ráže .177 získat 0,3-0,35J (u hodně dobrého tuningu až 0,4J). U ráže .22 je to z 1cm3 kolem 0,5J. U Slávie 630 mám změřený objem 29,9cm3 a tomu odpovídá maximální výkonové rozmezí 9-11J. Třeba Air Arms TX200 má díky pístu o větším průměru objem 49 cm3 a proto je výkonově někde jinde.

Je tedy zřejmé, že vzduchu před pístem musí být dostatečné množství a musí se do něj dostatečně udeřit, ale zároveň musí být objem vzduchu, hmotnost pístu a síla pružiny v optimálním poměru. A vždy, když se něco optimalizuje, narazíte na spoustu problémů a vždy je to něco za něco. Zpravidla musíte měnit jeden parametr v závislosti na jiném. Není tedy možné pouze zvýšit sílu pružiny, když zároveň nezvýšíte objem vzduchu nebo hmotnost pístu. Pak ale také narazíte na obecné konstrukční možnosti.

V případě Slávie 634 si konstruktéři uvědomovali nutnost zvýšit objem stlačeného vzduchu, ale zároveň byli limitováni technologií výroby, aby nebylo nutné příliš měnit výrobní linky a postupy. Šli proto nejjednodušší cestou zvětšení objemu pomocí prodloužení chodu pístu při zachování jeho průměru. Píst byl tedy zkrácen (o 16 mm)a zároveň byla o stejnou hodnotu prodloužena délka nátahu a upravena hlavní pružina s větším stoupáním. Hlaveň byla zkrácena v souladu s požadavky střelců (S 630,631 mají snad nejdelší hlavně ze všech vzduchovek), jelikož diabolka nabírá nejvyšší rychlost zhruba v prvních 15 cm hlavně a celková délka 30-40cm se uvádí jako optimum, kdy diabolka opustí hlaveň a ještě není ovlivněna zpětným rázem.

Slávia 634 se vyrábí ve dvou nejpopulárnějších rážích 4,5 a 5,5 mm, přičemž vzhledem k balistice je zdaleka nejoblíbenější ráže 4,5mm. A to je i ráže představované zbraně. Výkon Slávií 634 se v prospektech uvádí jako "do 16 J". Skutečný výkon jsem změřil 222 m/s s JSB Exact na hradlech Shooting Chrony Beta, to je přepočteno na energii necelých 14 J. Pamatuji si, že kolem této hodnoty se pohybovaly všechny Slávie 634, které jsem kdy měřil. Hlaveň má na délku 42 cm a je podstatně zkrácená oproti modelům 630/1, ale klidně bych si ji uměl představit ještě o deset centimetrů kratší. Konec hlavně osadil majitel držákem, který má za úkol pohodlnější nátah, a který je vysoustružený ze dřeva a nabarvený černou barvou.

Na horní straně pouzdra pístu je vyfrézovaná drážka pro montáž střelecké optiky o standardním rozměru 11 mm. Ovšem musím podotknout, že drážka je celkem mělká a hlavně dost krátká. Starší verze Slávií měly drážku o rozměru 13 mm, tak na to dejte pozor při výběru montáže.

Postup ovládání Slávií je notoricky známý. Posuneme pojistku pod hlavní směrem dopředu a tím se odblokuje možnost zlomení hlavně. Slávia 630 tuto dosti nezvyklou pojistku neobsahuje a není to na škodu. Zatáhneme za hlaveň, až se ozve cvaknutí a zbraň je tímto natažená. Zároveň s nátahem dojde automaticky k aktivaci pojistky v zadní části (vyskočí ven), která má za úkol zajistit zbraň proti nechtěnému výstřelu. Do komory vložíme diabolku a zaklapneme hlaveň zpátky. Teď už zbývá jenom odjistit zadní pojistku a zmáčknout spoušť.

Jako dobrou vychytávku, kterou v dnešní době na vzduchovkách nenajdete zas tak často, považuji možnost vybít zbraň bez toho, abyste museli vystřelit. Stačí zlomit hlaveň až do zadní polohy, odjistit pojistku, hlaveň pevně držet a zmáčknout spoušť a pak už jenom pomalu vrátit hlaveň zpátky. Držte hlaveň pevně, protože ji bude zpátky tlačit síla hlavní pružiny, tak ať vás to nešvihne.

Zpracování pojistky je příkladné. Je vyrobená z oceli a strojírenskými postupy, řemeslo ještě nevymřelo. Turecké a španělské firmy nebo třeba Diana se svými plastovými udělátky by se mohly od Slávie učit.

Pažba je vyrobená z bukového dřeva s povrchovou úpravou mořením a lakováním. Vzadu je zakončená gumovou botkou s logem CZUB. Věnujte pozornost skutečnosti, že i gumová botka je přišroubovaná šrouby s plochou hlavou a drážkou. Žádné šrouby s křížovou hlavou jako někde do sádrokartonu na Slávii nenajdete. Pažba je koncipovaná jako oboustranná, stejně jako ovládací prvky, střelba tedy nedělá problém ani levorukým střelcům.

Na zbrani je nasazený puškohled Delta Optical 4x32 AO. Paralaxa je stavitelná už od asi tří metrů, točítka jsou stavitelná bez použití nástrojů po sejmutí ochranných krytek. Menší vadou na kráse je kříž Duplex, se kterým je obtížnější odhadovat nadsazení při střelbě na proměnlivou vzdálenost. Kříž typu MilDot nebo jiný typ osnovy se značkami by byl vhodnější. Jedná se o jednu z nejpoužívanějších levných optik, sám mám doma taky jednu a pro běžnou zábavnou střelbu plně dostačuje.

Vlastní střelba probíhala na vzdálenost 30 metrů. Puška se vzhledem k délce nátahu snadno napíná, díky sklopné hlavni se bez problémů nabíjí, nemusíte řešit obtíže se strkáním prstů do nabíjecího okénka jako při střelbě ze vzduchovek s pevnou hlavní. Slávie patří k lehkým zbraním, takže ani po delší střelbě nejste unavení a dokážou z ní střílet i děti. Střílel jsem vsedě s oporou o podsedák, terče si můžete prohlédnout na fotografii.

Spoušť je zkonstruována minimalisticky na hranici geniality. Tvoří ji dvě ocelové součástky s dvěma čepy a jednou pružinkou. Prostě lego, nějaké ohnuté plechy nebo narychlo sváry přibodované domečky jako u nejmenovaných značek tady nehledejte. Princip zachycení pístu mi nějak vzdáleně připomíná způsob uzamčení závěru v CZ75. Ovšem následkem jednoduchosti je fakt, že spoušť není stavitelná a je velmi tvrdá. Obecně charakteristiku chodu spouště považuji za nejslabší článek celé zbraně. Na druhou stranu tento způsob je naprosto spolehlivý, bezpečný a bezproblémový.

V rámci střelby jsem provedl vnitřní vizuální kontrolu a pravidelnou údržbu. Rozebírání Slávie je velice jednoduché. Odšroubují se dva šrouby v přední části předpažbí a šroub v lučíku, tím se sejme pažba. Vyjmou se čepy spouště a ta vypadne ven. Pak se šroub z lučíku zašroubuje zpátky do otvoru v zadním uzávěru a použije se jako páka pro vyšroubování uzávěru z pouzdra pístu. Pak se jednoduše vysype ven pružina s vodítkem a vlastním pístem. S potěšením jsem kvitoval, že pružina není vevnitř nijak předepnutá, a tedy předpokládám její zvýšenou životnost. Těsnění na pístu nebylo nijak opotřebováno a vypadalo jak nové (prý 3 tisíce výstřelů), ale všechno bylo zamazáno už zčernalou vazelínou. Těsnění nebylo ani opálené, ani nesmrdělo, majitel si dával pozor, aby nedocházelo k dieselingu (zapálení zbytků maziva při vysokém tlaku před pístem), což má za následek rychlou smrt pro těsnění a pružinu. Takže stačilo otřít přebytečné mazivo, čepy a pojistku promazat Wurthem a vše vrátit zpátky opačným postupem.

Jako shrnutí na závěr musím říct, že v případě Slávií 630, 631, 634 se jedná o vychytanou nadčasovou konstrukci ověřenou 40-ti lety provozu a milióny vyrobených kusů. Dostanete zbraň, která je spolehlivá a lehká, vyrobená puškařskými metodami z oceli a dřeva, zbraň která vám vydrží desetiletí, což se o současné produkci levných vzduchovek ze zahraničí rozhodně říct nedá. Sám dodnes na chatě střílím ze Slávie 630, kterou jsme si koupili s otcem napůl před asi třiceti lety. Celkem stála 420 Kčs, což bylo v té době dost peněz, protože platy byly 10x menší, takže ta puška je dneska levnější než tehdy. Tak jsem tenkrát rozbil prasátko s pětikorunami od babiček a vysypal z něj 220 korun, otec  mi přidal dvě stovky a zanedlouho byla vzduchovka doma. Ke Sláviím  mám tedy zvláštní vztah a jsem ochoten jim věci jako spoušť nebo nižší výkon s přehledem odpustit. Když se mě někdo ptá na nejvýhodnější vzduchovku do 5 tisíc korun, tak mu Slávii 634 bez zaváhání doporučím (její momentální cena je kolem 3700,- korun) a vím, že nebude litovat.