Chytáky na trati

Hodnocení uživatelů:  / 11

NejhoršíNejlepší 

Podrobnosti

Kategorie: Začínáme s HFT

Zveřejněno 17. 5. 2018 0:00

Napsal Kubajzz

Stavba trati neznamená jen natlouct někam kolíky a rozmístit sklopky, to ví každý, kdo se už pokoušel nějakou trať postavit. Jednotlivá stanoviště by měla být postavena s nějakým záměrem a pokud možno tak, aby střelce pobavila a donutila ho nad situací přemýšlet.

Když se při HFT závodě snažíte dosáhnout na co nejvyšší skóre, tak záleží čistě na vás a v zásadě bojujete sami proti sobě. Nicméně není to tak úplně pravda. Pokud se dostanete na závod někam, kde tomu stavitelé rozumí, tak se dočkáte nejednoho překvapení, takže tak trochu bojujete i s nimi.

Ztížit nebo znepříjemnit závod vám stavitelé dokáží více způsoby.

Některé z nich nejsou úplně v pořádku a svědčí spíše o nezkušenosti stavitelů. Příkladem jsou především krkolomné pozice, kdy se nemůžete pořádně srovnat ke kolíku kvůli nerovnostem (to je obvykle problém pro starší střelce) nebo ležíte hlavou dolů, křivé nebo tlusté stromy jako opory (nejsou fér pro malé, velké, leváky, praváky), střelba skrz trávu (záleží na náhodě) a podobně. Pokud se takové věci použijí s rozmyslem, tak mohou třeba klubový závod osvěžit, takže třeba jedna pozice, kdy se leží na kořenech zase tak nevadí. Ale na závody vyšší úrovně toto nepatří.

Jakýmsi mezistupněm jsou různě deformované nebo zakryté killzóny. Není to proti pravidlům, občas se to používá, ale je tam nebezpečí, že střelec ty přepážky v některých případech z mnoha důvodů prostě nevidí, což není dobře.

Pobaví to, ale na velké závody to podle mého názoru nepatří, já jsem spíše příznivcem klasických sklopek s kulatými killzónami.

No a pak jsou způsoby jak náročnost závodu udělat nenásilnou formou.

Pojďme se podívat na některé typické finty používané při stavbě tratí, na které vás stavitelé budou chtít nachytat, ať už vědomě nebo nevědomě. Fotky jsou z reálných závodů, kterých jsem se zúčastnil.

Střelba ze světla do tmavého tunelu - sklopka vypadá podstatně dále, než je ve skutečnosti. Na tomto stanovišti nebylo výjimkou, že střelci stříleli na maximální vzdálenost pro 25mm killzónu, což je 37 metrů... Přitom ve skutečnosti tam byla 20mm killzóna na 26 metrů. (Sám jsem střílel jako na 30 metrů a naštěstí to vyšlo).  K tomu se přidává obtížná čitelnost sklopky v tmavém okolí, což činí problém slabším optikám.

Typické stanoviště kde se vás stavitel snaží nachytat na odhad vzdálenosti. Výhled na sklopku lemuje křoví zleva i zprava - to má za cíl dostat do zorného pole předměty, které uvidíte ostře a tím pádem i sklopka vypadá ostřeji, takže střelec často vyhodnotí, že je blíže než ve skutečnosti. Na fotografii je sklopka s malou čelní plochou (ptáček) a 40mm killzónou na 41 metrů.

Další příklad - vlevo křoví, vpravo křoví, úzký průzor a v něm sklopka na 31 metrů na horizontu.

Výstřel pod úhlem - pravidelná pohroma pro většinu střelců, tady není co řešit, tohle musíte mít někde vyzkoušené. Jenom dodám, že většina střelců má tendenci velikost úhlu přeceňovat a dělají opravu na úhel i tam, kde vůbec nemusí, v důsledku čehož minou a tím si dál pěstují strach z tohoto způsobu střelby.

Krakov a sklopky na skalách v Bedkowské dolině. Úhel 45° nebyl výjimkou, ať to bylo jak chce daleko, všechno jsem mířil na spodní okraj.

Takhle stavěl sklopky Ufounekk, ten postrádal pud sebezáchovy a lezl po stromech jako veverka.

Střelba pod prudkým úhlem směrem dolů je prakticky stejná jako nahoru, akorát si obvykle nemůžete opřít botku pažby o zem. Tohle byla 30mm killzóna na 36 metrů, střílel jsem ji tak, že jsem mířil na spodní okraj killzóny, a vyšlo to, sklopka padla.

Další příklad střelby s kopce ze Stárkova. Přesně takto situaci viděl střelec. Byla to kačenka s 25 mm killzónou v hlavě s centimetrovým okrajem na vzdálenost 35 metrů pod strmým úhlem (30-40°) směrem dolů. Navíc vál prudký vítr zleva a do kopce. Sami můžete vidět ty desítky ran, které šly do stromu pár metrů za ní a to nepočítám ty desítky ran, které nejdou vidět, protože šly mimo strom. Bylo nutné mířit na spodní okraj a kus vlevo do volného prostoru. Nikdy jsem neviděl, že by na nějakou sklopku padlo tolik nul.

Jedno z nejlepších stanovišť, co jsem kdy na závodech viděl, bylo v Kelmarsh 2015. Vrána stála na vysokém kůlu a byla vidět nad prosekanou hradbou z křoví proti obloze. Stavitel navíc situaci zdokonalil použitím velké sklopky, která vypadá blíže, a na které vypadá killzóna poměrně malá. Na střelce to působilo, že sedí někde v tom křoví a většina střelců střílela jako na 30 metrů, přičemž ve skutečnosti byl kůl zaražen v poli asi o 10 metrů dále za křovím, takže ke konci závodu byla pod killzónou hromada neúspěšných otisků od diabolek. Vzpomínám na Zipepův komentář: "Koukám, sklopka v křoví, vypadá jako na rovných 30 metrů, ale pod ní je hrozen fleků po diabolkách, takže je jasné, že bude dál, vystřelím tedy jako na 35, a plesk, pod killzónou přibyl další zásah..."

Pokud vidíte sklopku na vysokém kůlu nebo osamoceně stojícím stromě ve volném prostranství, tak je jasné, že se vás stavitel snaží dostat na vítr, který na tento cíl bude foukat s mnohem větší intenzitou, než kdyby byl zapíchnutý někde nízko na zemi. Tady je každá rada drahá, prostě tu sílu větru musíte odhadnout, a počítejte s tím, že pravděpodobně ta korekce na vítr bude větší než obvykle. Mířit takhle na pavučinu na 40 metrů o dva doty mimo, to pocuchá lecjaké nervy.

Králík vykukuje zpoza stromu. Strom má za úkol rozbít siluetu, takže střelec se neorientuje podle poměru velikostí na sklopce a navíc má ostrý objekt v zorném poli, takže často odhaduje vzdálenost ke stromu místo ke sklopce, která je pár metrů za ním.

Tunel - klasická finta stavitelů, kdy pohled na sklopku je lemován řadou nějakých objektů, typicky stromů. Člověk to pak v hlavě bere, jako že ta sklopka je "hned tam u těch stromů" a že je tudíž blíž, a pak je překvapen, že ve skutečnosti je dál.

Horizonty - Pokud je sklopka na horizontu, tak se při odhadu vzdálenosti není čeho chytnout. K tomu se přidává ostrost trávy před sklopkou, která způsobuje, že sklopka se zdá blíž.

Takhle se to s oblibou stavělo na zimních závodech na poli v Břežanech, kde navíc obvykle foukal pořádný vítr. Po pár takových závodech už vás jen tak něco nepřekvapí.

Další příklad horizontu, vylepšený o matoucí objekty v popředí.

Tady je příklad jedovatého chytáku ze Stárkova, kdy se střílelo z tmavého lesa skrz průsek z křoví na jasně osvětlenou louku, kde navíc foukal vítr. Sklopka dokonale klamala a mnozí střelci ji odhadovali klidně o deset metrů blíže než byla ve skutečnosti (byla na 40 metrech).

 

Další příklad na stejné téma - jasně osvětlené sklopky se zdají být ostřejší a tudíž vypadají, že jsou blíž.

 

Střelba přes vodu. Jen málo co dokáže střelce tolik oklamat v odhadu vzdálenosti, jako když je mezi kolíkem a sklopkou vodní plocha. Sklopky za vodou se zdají být mnohem blíž. Tohle si pamatuji už z dětství, když jsme zkoušeli nějaký rybník nebo řeku přehodit šutrem. Vypadá to blízko a jednoduše, ale není.

Další příklad střelby přes vodu z ME 2017.

Koukejte se na závodech po povinných polohách, ty jsou obvykle kolem 30 metrů a lze je často použít jako měřítko k srovnání vzdálenosti s jinou sklopkou.

Někdy se dají využít i různé předměty, skrz které se dá střílet.

Tady je příklad střelby na 25mm killzónu na maximálních zhruba 36 metrů skrz rouru, která byla asi na dvaceti metrech.

Tady se zase střílelo skrz převrácená stavební kolečka. Účinek byl spíš psychologický.

K jiným oblíbeným fintám patří výstřel mimo kolík, kdy cíl je úmyslně postaven tak, aby mezi ním a kolíkem byl nějaký předmět, takže střelec  nemůže využít kolík jako oporu a je nucen vystřelit vykloněný mimo něj. Tyto stanoviště je nutné stavět s rozvahou, aby byl zachován požadavek férovosti pro všechny, především i pro levoruké střelce a juniory.

Nenašel jsem vhodnou fotku, ale další z oblíbených fint je třeba malá sklopka na tlustém stromě - dejte malou sklopku na tlustý strom a bude vypadat dále než ve skutečnosti.

Existují desítky dalších způsobů jak při stavbě trati střelci ztížit zásah, na mnoho z nich jsem se už nechal nachytat a o některých z nich ani nevím, ale už teď se těším, že je někdy objevím.