European HFT Championships 2012

User Rating:  / 0

PoorBest 

Details

Parent Category: Czech FT

Category: 2012

Published on Tuesday, 28 August 2012 19:52

Written by Kubajzz

Ve dnech 25.-26.8.2012 se konalo Mistrovství Evropy v HFT střelbě v Bedkovské dolině nedaleko Krakowa v Polsku. Dlouho jsme nebyli na nějakém opravdovém HFT, naposledy na Mistrovství světa v Anglii, tak jsme si řekli, že pojedeme taky. Slovo dalo slovo a nakonec nás vyjelo šest, což je přesně počet pro národní tým. V soutěži týmů totiž startuje maximálně šest střelců a do celkového výsledku se započítávají nejlepší čtyři. Samozřejmě každá země může postavit pouze jeden tým.

Na místo jsme dojeli už v pátek večer. Jako vždy se cesta neobešla bez kuriózních příhod. S VladimíremK jsme vyjeli přes Těšín s tím, že pojedeme podle značek, protože navigace nám ukazovala, že jedeme mimo silnici (asi stará mapa), tak jsme jeli v klidu po okreskách, až se nám začlo zdát, že jedeme už nějak dlouho a že asi přijedeme do Krakowa z opačné strany. Tak jsme zapnuli navigaci a dali se podle ní, po chvíli se ozvalo "Po třista metrech odbočte vlevo", tak jsme zahli na nějakou cestu a po další chvíli se ozvalo "Jeďte dva-celá-jedna kilometru a pak se naloďte na trajekt!" Hmm, trajektem už jsem letos jel dvakrát mezi Doverem a Calais a nemínil jsem to opakovat, tak jsme se otočili a vrátili se zpátky... No, nakonec jsme dorazili do hotelu celkem v pohodě. Po asi hodině dorazil i Cuba s Markrem a Pussylalou, kteří se prozměnu zase motali někde kolem Rybnika.

Bedkovská dolina je krásné výletní místo. Jeho dominantou je asi 60 metrů vysoká skála s horolezeckými stěnami (na ceduli dole jsem se dočetl, že v Polsku nejsou alpinisti ale tatrovníci). Pod skálou bylo Zero range, stánky firem se zbraňovou tématikou, hospoda a hlavní stan v chatě Brandysówka.

Tak jsme si ověřili nástřely, prohlédli si stánky, poobědvali a pak už jenom čekali až začne střílet odpolední skupina, ve které jsme byli. Měli jsme možnost i si zastřílet disciplínu Silhouette, což je střelba na siluetky vždy po pěti na předem známé vzdálenosti ve stoje, ale to nás moc nezaujalo, tak jsme toho nevyužili.

Čekání se protahovalo, ale na naší náladě to znát nebylo. Zážitky mimo vlastní soutěž budou v následujícím článku.

Po nezbytném poučení před střelbou jsme vyrazili na trať, celí nedočkaví co nás tam asi čeká.

No a hned na začátku jsme se nestačili divit. Snad všechny terče byly rozmístěny všemožně po skalách pod nemožnými úhly. Začlo být jasné, že taháky jsou nám nanic. Naštěstí jsme se den předem dívali na balistické křivky s vysokými úhly náměru. Pro mě z toho vyplynula poučka, že když je to hodně vysoko, miř pod terč. A udělal jsem dobře. Začli jsme na stanovišti číslo 10 a hned to byla střelba v kleče pod úhlem asi 45°.

Moji kolegové ze skupiny číslo 10.

Andrzej z Polska

A Ian ze Skotska. Tímto je oba zdravím a děkuji jim za příjemnou společnost. Jsou to oba bezvadní chlápci.

Pak jsme přišli do lesa a strmé úhly se trochu snížily, ale moc ne. Celkem mi to šlo, první jedničku jsem střelil až na stanovišti 21, kde jsem měl chvilku krizi, protože jsem položil jenom jednu z pěti sklopek. Tři z nich byly kolem 40 metrů, a ještě pod úhlem, myslel jsem, že jsou blíž...

Markr se směje, asi se zrovna trefil.

Pak jsem se vzpamatoval a ze zbývajících 13ti sklopek jsem nepoložil jenom dvě.

Z povinných poloh mám vždycky obavy, ale položil jsem všechny sklopky, co byly ve stoje a v kleče s oporou i bez. Naštěstí to byly velké killzóny.

Radlukaj v akci.

Škoda toho posledního sloupce, vypadalo by to radostněji.

Je nutno říct, že celá trať byla extrémně těžká, pod strmým úhlem nebylo snad jenom pět terčů. Pravidla o povolené vzdálenosti pro danou velikost killzóny byly využívány v maximální míře. Ovšem s nástrahami trati jsme se popasovali výborně. Po prvním dni byl Markr na celkovém druhém místě, já o bod zpátky na děleném třetím a o další bod VladimírK na děleném šestém. Takže tři čeští střelci v první desítce a v pořadí týmů jsme se dělili se zkušeným polským týmem o první místo!

Druhý den jsme vklidu posnídali a odjeli na místo soutěže. Když jsme vystoupili z aut, tak počasí vypadalo poměrně příjemně. Sice bylo zataženo, ale bylo docela teplo. To se však bohužel za necelou hodinu změnilo o 180°...

Začínal jsem opět na stanovišti 10, které bylo umístěno nahoře na kopci na otevřené louce ohraničené ze třech stran stromy. Už když jsme tam došli a vydýchávali se, začalo být jasné, že s počasím se něco děje. Začal foukat prudký vítr a obloha tmavla.

Nejhorší bylo, že vítr se na té louce točil, takže u kolíku jsem cítil, že fouká zepředu zprava, ale u terčů jsem viděl podle trávy, že fouká zleva.

Byla to úplná větrná loterie, všechny čtyři stanoviště jsem dal za jeden bod, prostě smůla. Nejvíc mě mrzí, že jsem přitom všechny vzdálenosti změřil správně. První jsem dával na 40 metrů (bylo to 41), další dvě na 35 metrů (bylo to 34 a 33,5) a to čtvrté už nevím (bylo to 41).

Jakmile jsme z louky odešli, přestalo foukat, setmělo se a začala průtrž mračen, která nás chytla v lese. V lese byla tma jak v pytli, na některých stanovištích byl problém najít killzónu. Viděl jsem, jak střelkyně předemnou rezignovaně vystřelila do vzduchu, protože nebyla schopná v optice najít sklopku... Holt, chce to kvalitní sklo.

Moc jsem toho nenafotil, protože lilo jak z konve. Ty fotky zkreslují, protože foťák je automaticky zesvětluje. Já jsem se radoval, že jsem si vzal poncho, Andrzej se radoval, že si vzal střeleckou podložku a Ian se radoval, že si konečně připadá jako doma ve Skotsku. Pak ale dodal, že ve Skotsku by byla větší zima...

Nasbíral jsem dalších pár jedniček. Kupodivu mi opět šly všechny povinné polohy, trefil jsem všechny, kromě jedné 25mm killzóny na 27 metrů vkleče.

Radost, že závod skončil byla nelíčená, už jsme toho s Ianem měli dost.

Z pušky jsem vylil vodu.

Kalhoty jsem měl promočené do půlky stehen.

Střelecké karty byly značně poškozené a museli jsme je pak následně přepisovat.

Naše karty dopadly ještě relativně dobře, protože jsme je měli v Ianově speciálních deskách. Říkal, že je to skotský patent.

Ještě společné foto po závodě.

S koncem závodu, přestalo pršet a začalo být hezky. Záviděli jsme odpolední skupině, která odstřílela v klidu v suchu a za bezvětří. No to už je osud. Bohužel pro nás, nás ale střelci z této skupiny výsledkově dohnali. To ale mělo vliv pouze na výsledky jednotlivců, jelikož polský tým střílel ve skupině s námi a s nepřízní počasí se vyrovnal lépe, takže nás nakonec porazili o 9 bodů.

V celkovém pořadí se Markrovi podařilo dosáhnout na 108 bodů, což znamenalo rozstřel o první místo.

Rozstřel nakonec dopadl lépe pro polského závodníka, ale přesto je druhé místo na ME velkým úspěchem.

Stejně tak je velkým a hlavně nečekaným úspěchem druhé místo v týmech. Na mistrovství jsme jeli s cílem neskončit poslední (to jsme splnili i na mistrovství světa v Kelmarsh) a když se bude dařit, tak jsme pokukovali po bronzu. Že budem po prvním dni na prvním místě se nám ani nezdálo. No ale je to pro nás velké povzbuzení a příště Polákům nedáme nic zadarmo.

Ještě společné foto. První místo Polsko, druhé Česko, třetí Maďarsko.

Závěrem už jenom dodám, že se jednalo o skvělou akci s nádherně postavenou tratí, užili jsme si společnost stejně postižených lidí a jestli to jen trochu půjde, tak příští rok pojedeme znova.

Celkové a detailní výsledky naleznete zde: http://ehftc.com/index.php?option=com_content&view=article&id=14&Itemid=16&lang=en