Helmondské peklo 2012

Рейтинг:   / 0

Подробности

Родительская категория: Czech FT

Категория: 2012

Опубликовано 27.11.2012 21:16

Автор: Warthog

Helmondské peklo (Hel van Helmond) je série 7 až 8 soutěží v kategoriích FT/HFT, které pořádají Rob, Edwin, Marco a Paul (mimochodem velký příznivec CZ 200) v severobrabantském Helmondu. Bohužel letos všechny termíny kolidovaly s mými pracovními a jinými povinnostmi, takže na smysluplnou účast v seriálu nedošlo. Ale poslední letošní soutěž 25. listopadu si ujít nenechám.

Neděle ráno, vstáváme. "V tomhle snad nepojedeš střílet" komentuje drahá polovička pohled z okna. Prší a fouká. Ale opravdu fouká, podle internetu něco mezi 6 a 7 na Beaufortově stupnici. Na chvíli pochybuju, ale obrázky ze srážkového radaru vypadají relativně nadějně a tak kolem deváté vyrážím. Na N11, kde se kvůli bočnímu větru nedá jet rychleji než nějakých 80 km/hod, sice o svém rozhodnutí trochu pochybuji, ale vracet se nebudu. Kousek před Utrechtem je už sucho, i když fouká pořád dost. Když přejíždím po mostě Lek, jen zírám na skoro metrové vlny s pěknými bílými čepicemi a totéž se opakuje na Waalu a Maase. Bude veselo.

Kolem čtvrt na deset dorážím na střelnici, kde se soutěž koná. Pro někoho, zvyklého na Českou sklopku, Českou krysu či polské soutěže by asi pohled na "trať" znamenal pořádný šok. V hustě zalidněném Holandsku prostě nemají takové štěstí na vhodné přírodní terény a musí si tedy poradit jinak. Sklopky jsou tedy umístěny na venkovní střelnici a protože je místa i tak málo, každá dráha střelnice slouží jako dvě stanoviště (např. dráha č. 1 je stanoviště 1 a 11). Jednotlivé sklopky jsou číslovány jak v reálu, tak na kartě pro zápis výsledků, kde je uvedena i případná povinná poloha, takže je jasné, na kterou se má odkud střílet. Pro HFT je určeno 40 sklopek, FT-čkáři mají navíc ještě deset dalších jen pro sebe.

Používají se výhradně sklopky firmy nockover targets, tj. stejný mechanismus, jako mají nové polské terče na České sklopce. Velikosti killzón jsou 15, 20, 25, 30 a 40 mm. Problémem je povrchová úprava - před soutěží jsou terče vždy přestříkány žlutou barvou a není tedy velký problém sledovat zásahy předchozích střelců - tedy ne že by to v tom větru k něčemu bylo. 

Všechny sklopky jsou umístěny na zemi, takže korekcemi elevace si hlavu lámat netřeba. Další nezvyklost je to, že každá sklopka je umístěna v jakémsi boxu, otevřeném pouze směrem ke střelišti. Asi aby neofoukla nebo nenastydla. Původním důvodem pro toto umístění byla nejspíš snaha o neznečišťování střelnice olovem. Snaha dojemná, kterou raději nebudu komentovat. Kromě toho zadní strany některých těchto lapačů jsou po pár soutěžích tak děravé, že už toho moc nepolapají.

Jak dráha vypadala v praxi je vidět na přiložených obrázcích. Svojí obtížností se nemůže rovnat sklopce ani kryse. Ovšem na sklopce ani na kryse zase většinou nefouká vítr o rychlosti 10 a chvílemi až 18 metrů za sekundu (průměr pro celý den byl 11,5 metru za sekundu). V Helmondu ano, takže dochází k zajímavému paradoxu - na snadné trati se účastním svého zatím nejobtížnějšího závodu. Fouká opravdu šíleně, navíc se vítr na střelnici různě motá a mění intenzitu i směr. Odhady korekcí dají práci a navíc se k tomu přidává fakt, že v jiné pozici než vleže vítr docela dost cloumá i samotným střelcem a udržet cíl v puškohledu zdaleka není triviální. Další problém je to, že ve větru nejsou moc dobře slyšet cinknutí.

Organizace je dokonalá. Podobně jako Kubajzzovi na sklopce se i tady osvědčilo  přihlašování soutěžících po internetu. Skupinky soutěžících jsou typicky tříčlenné, přičemž každý střelec má svoji kartu pro zápis výsledků podle kategorie, ve které soutěží (FT/HFT PCP/Piston). Startuje se na všech stanovištích naráz a průběh soutěže je opravdu perfektně plynulý, nevybavuji si žádné stanoviště, kde bychom museli čekat na to, až odstřílí team před námi. Střílí se striktně podle čísel jednotlivých sklopek, což umožňuje sestavení detailního pořadí a porovnání úspěšnosti střelby na jednotlivé terče. Zapisování výsledků je o dost formálnější než u českých soutěží - naprosto neexistuje, aby si střelec zapsal vlastní skóre.

Moje účast nic moc. Osadil jsem Mk 4 Falconem 4-14x44 s osnovou v první ohniskové rovině, takže mi-dot funguje bez problémů při libovolném zvětšení a s nadsazováním tedy problémy nemám. Bohužel jsem pušku po delším používání zásobníku osadil i jednoranným adaptérem od Rowan Engineering. Skvělá věcička, ale člověk si na ni musí zvyknout, což není můj případ. Z nějakého důvodu považuju zaklapnutí adaptéru za dostatečné a tak pětkrát(!!!) zapomínám zavřít pořádně závěr a píšu si nulu a to i ve chvíli, kdy vítr moc nefouká. A aby toho nebylo málo, tak šestou nulu si píšu při pokusu o střelbu z levého ramene, kdy jsem si z levé ruky nesundal lehkou vlněnou rukavici a diabola letí kamsi do hlíny ještě před přilícením.

Vítr pak má na svědomí nadprůměrný počet jedniček. Na stanovištích 1 a 3, která jsou umístěna v prostoru, kde fouká podstatně méně, mám plný počet (včetně redukovaných killzon), ale na větrnější části areálu jsem v některých případech docela rád i za tu jedničku. U terčů na čtyřiceti metrech není nikterak neobvyklá korekce snosu o dva doty. Výsledné score 70,83 % není nic moc (lepší jsem nastřílel i v Bohumíně, který se mi opravdu nepovedl), ale uvážím-li ty nuly z blbosti, jsem rád, že to dopadlo alespoň takhle.