Panenské Břežany 29.3.2014

Рейтинг:   / 5

Подробности

Родительская категория: Czech FT

Категория: 2014

Опубликовано 30.03.2014 00:00

Автор: Kubajzz

V sobotu 29.3.2014 proběhl v Panenských Břežanech poslední závod Zimního poháru v HFT. Celý seriál tvořilo pět samostatných závodů a do celkového pořadí se střelcům počítaly čtyři nejlepší dosažené výsledky. Počasí vyšlo na jedničku, byl krásný slunečný den s teplotou kolem 20°C, foukal čerstvý nestálý vítr. Trať byla postavena na 40 sklopek podle dálkových pokynů JirkyF, který se bohužel kvůli pracovnímu vytížení nemohl zúčastnit osobně. A trať opět stála za to, podrobněji ji rozeberu níže, zatím bych chtěl poděkovat Termitovi, Zipovi a Klikovi za lví podíl na stavbě.

Před závodem jsme si jako obvykle ověřili nástřel u zbraní a probrali věci okolo střelby.

O humornou vložku se postaral Martin, který si zabouchl klíče v autě. Po pár pokusech se mu je podařilo vylovit přes střešní okno...

Po tradičním poučení o pravidlech a bezpečnosti jsme se vrhli na trať.

Už dlouho jsem nepsal popis závodu z vlastního pohledu. Tak pojďme na to, ať si můžou udělat představu o tom, co prožíváme, i ti kteří s námi nechodí pravidelně.

Jednalo se o poslední závod Zimního poháru, karty byly rozdány jasně, po druhém závodě vedl v celkovém pořadí Mandy, po třetím já, po čtvrtém závodě strhnul vedení Mandy opět na svou stranu a byl mezi námi rozdíl 0,2%. Řekli jsme si, že ať si to pořádně užijem, tak si to rozdáme o první místo v přímém souboji společně v jedné skupině. Ani jeden z nás nechtěl prohrát, dokonce jsme začli trénovat i přes týden, takže jsme se potkali v Břežanech i dva dny před závodem... Za námi byla větší výsledková mezera, ale na třetí místo se tlačilo asi 5 střelců s minimálními odstupy.

Závod začal. Střílel jsem ve skupině jako první. Hned na prvním stanovišti Mandy netrefil papouška na 40 metrů, tak jsem se dostal o bod do vedení. Pak přišly kdysi tradiční dvě stanoviště na valech. Tam jsem prožil kolaps, protože jsem je dal 4x za jeden bod. Nevím proč, nevšiml jsem si, kam to šlo, na prvním valu byly sklopky kolem 35 metrů a na druhém 35 a 40, prostě tragický začátek, kdy jsem měl na třetím stanovišti -4 body. Tady bych jenom dodal, že to bylo o to pikantnější, že obě stanoviště jsem stavěl já, takže jestli si někdo myslí, že stavět trať je výhoda, tak není. Mandy netrefil jenom jednu sklopku, takže se ujal vedení o dva body. Tušil jsem, že k celkovému prvenství bych musel vyhrát asi o dva body, takže v tom momentě jsem byl pozadu o 4 sklopky. Zatnul jsem zuby a šli jsme na pole.

Na poli pokračovalo peklo s větrem a dalekými sklopkami. Vesměs všechno mezi 35-41 metrů, a to včetně množství malých 25mm killzón na povolené maximum. Kromě toho většina sklopek se střílela z loktů kvůli vysoké trávě a taky že byly za horizontem. Byl jsem odhodlaný neudělat zbytečnou chybu, dával jsem především pozor na vítr, občas mířil i mimo sklopku a dal jsem 11 dvojek za sebou. V poslední době se snažím rozhodnout se o předsazení a počkat si až začne foukat místo toho, abych čekal až poryv zeslábne, protože obvykle to znamená pouze to, že nefouká u střelce, ale po dráze ke sklopce vítr vane i tak. Mandy udělal dvě chyby a tak jsme se srovnali. Mrzet ho může hlavně klečák s oporou, kdy ten vzdálený trefil hranu killzóny a sklopka zůstala stát s posunutou packou, chyběl tam milimetr... Takže bylo srovnáno.

Obtížností závod vrcholil, vítr foukal v poryvech přímo proti, takže nešlo pořádně říct, jestli vezme diabolku vpravo nebo vlevo, případně jestli vůbec. Navíc všechno bylo na loktech přes trávu a horizont a do toho ještě zamíchané nějaké 20mm killzóny na maximálních 27m. Na devátém stanovišti jsem jednou minul, takže zase -1. Byla to kačenka na nějakých 35 metrů s 25mm killzónou, která má kolem sebe jen 10mm plechu - dal jsem opravu na vítr na levý okraj killzóny a po výstřelu sledoval, jak se diabolka přilepila přesně na místo, na které jsem mířil. Hned po mně Mandy taky minul, ten zase opravu nedával, ale v tom mu fouklo a to měl ještě štěstí, protože jsme slyšeli bzučet diabolku, která trefila hranu kačenky z vnější strany. Takže opět srovnáno. Na desítce jsem jednou netrefil a Mandy šanci využil, takže opět šel do vedení. V polovině závodu po deseti stanovištích jsme se vystřídali a Mandy začal střílet jako první. A hned jednu sklopku nedal, takže jsem opět srovnal skóre. Dvanáctku jsme oba dali za plný počet.  A přišla třináctka, jedna 15mm killzóna vlevo na maximum z loktů v dolíku, kde se nedalo pořádně lehnout a druhá někam ke 40 metrům přes trávu vpravo. Mandy obě nepoložil, já jednu ano, a tak jsem se podruhé dostal do vedení.

Pak jsme dali dvě stanoviště oba za plný počet a přišli jsme na stoják bez opory. Ze stojáku mám vždycky nějvětší obavu, protože obvykle tam udělám nějakou chybu, nicméně dopadlo to tak, že jsem položil obě a navýšil vedení na +2 body. To už jsem si řekl, že to musím udržet a snažil se maximálně soustředit.

Z povinných poloh zbýval ještě klečák bez opory, kde Mandy zaznamenal ještě jednu chybu. Obvykle v nich exceluje, ale povinné polohy ho ten den nějak zradily.

Poslední stanoviště byly dvě malé killzóny. Když mi padla poslední, následovalo chlapské podání rukou a příslib, že ani příště si nic nedarujeme zadarmo.

V druhé polovině jsem udělal jenom jednu chybu a nakonec vyhrál se 73 body. Byl to velmi těžký a nervydrásající závod, střídali jsme se ve vedení jako na houpačce. Pamatuji si jenom jeden podobný průběh závodu, když jsem kdysi šel ve skupině se Zipepem, který dal poslední ránu s otevřeným závěrem za nulu.

Stavitelé nezapomněli žádné stanoviště obdařit nějakou veselou malůvkou.

Výborný závod šel ten den Dominátor, který skončil na druhém místě. O bronzu se muselo rozhodnout v rozstřelu mezi Mandym a Ludvíkem.

 Po závodě následovalo vyhlášení celkových výsledků Zimního poháru 2014 a předání věcných cen prvním třem závodníkům. Ostatní ceny se pak losovaly v tombole mezi přítomné střelce. Hlavní cenou byla optika Valiant 10x40 od www.zbrane-vzduchovky.cz, další hodnotné ceny věnovala firma JSB (čepice, trička, klipsy, mikinu) a POČÍTAČOVÁ POHOTOVOST (rukavice, vizitkář). Všem sponzorům patří náš dík!

A velký dík patří především všem účastníkům za výbornou společnost, skvělou atmosféru a společné zážitky. Doufám, že jste si všechny závody užili jak se patří, a že se budeme potkávat i na dalších akcích.

Závěrečné foto vítězů Zimního poháru 2014.

A celkové výsledky:

Večer se část z nás setkala na posezení v hospodě, ale to už je jiné téma.

Těším se na příští Zimní pohár, snad bude více sněhu než letos.