Balistika v HFT 4.díl

Рейтинг:   / 10

Подробности

Категория: Začínáme s HFT

Опубликовано 05.02.2014 00:00

Автор: Kubajzz

Tento díl je věnován jedné z nejdůležitějších dovedností, která je nutná pro střelbu disiplíny HFT, a to měření vzdálenosti. Existuje několik metod, které umožnují zjistit v jaké vzdálenosti se nachází cíl a podle toho zvolit správnou korekci míření. Pojďme si je rozebrat.

• Pravidla

Znalost pravidel je základní způsob jak určit v jakém rozmezí vzdáleností se nachází sklopka. Naučte se rozpoznávat velikost killzóny (KZ) a pak vám bude jasné, že pokud vidíte 15 mm KZ, tak nemůže být blíže než 12 a dále než 22 metrů, případně 25 mm KZ nemůže být dále než 37 metrů, ve stoje a v kleče nemůže být sklopka dále než 33 metrů (malá 25 KZ na 27 m) atd.

• Prostý odhad

Asi nejpopulárnější metoda je prostý odhad. Lze se ji velmi dobře naučit tréninkem. Prostě třeba na procházce chodíte po parku a odhadujete vzdálenosti k jednotlivým předmětům jako jsou stromy, lavičky atd. Zároveň však musíte svůj odhad kontrolovat pomocí třeba odkrokování nebo nejlépe a jednoduše laserovým dálkoměrem. Tato metoda je ovšem obtížná ve vzdálenosti přes 30 metrů. Osobně ji používám na vzdálenosti do 15 metrů, kdy si v duchu představuji počet kroků, které bych musel udělat, abych došel ke sklopce. Dávejte pozor na optické klamy, které ať vědomě či nevědomě používají stavitelé tratí. Například pokud střílíte ze světla do stínu nebo naopak, zdají se vám vzdálenosti větší než jsou ve skutečnosti. To byl třeba případ na závodech v Kelmarsh 2012, kdy jsem tvrdošíjně trefoval horní část sklopek. Dále pozor na tunelový efekt (střelba v průseku mezi stromy), kdy se vám naopak sklopky zdají blíže než jsou doopravdy. Takhle jsme celá skupina minuli jednu sklopku na ME 2012 v Krakově.

• Násobení vzdálenosti

Prostý odhad jde vylepšit násobením známé vzdálenosti. Lidská hlava a oko totiž velmi dobře zvládá porovnávání velikostí objektů. Stejně jako jste schopni snadno určit, zda jsou obě půlky rohlíku stejné nebo která z nich je větší, tak stejně tak jste toto schopni provést se vzdáleností. Je však třeba nalézt nějaký objekt, kterého se dá chytit, takže když víte, že nějaký strom je 12 metrů daleko, tak jste schopni velmi dobře odhadnout, zda je jiný strom ve dvojnásobné vzdálenosti.

• Průměr z odhadu

Tato metoda je založena na úvaze, že odhadnete minimální vzdálenost, pod kterou už sklopka nemůže být a maximální vzdálenost, přes kterou si myslíte, že není. A oba tyto odhady sečtete a podělíte dvěma.

• Učte se podle ostatních terčů

Jednotlivá stanoviště jsou obvykle postavena v řadě, a proto jde velmi dobře porovnávat, jestli je sklopka dále nebo blíže než ta předešlá. Pokud vystřelíte na sklopku a vidíte, kam šel zásah, a ten byl v pořádku, tak na další sklopce víte jestli mířit výš nebo níž. Dá se to velmi dobře používat na závodech, kde používají lakované sklopky. Pokud se použijí pozinkované sklopky, na kterých není vidět zásah, tak je to horší. Pokud se hned na začátku dobře chytnu, tak jsem schopen jít celý závod jenom s touto metodou. Problém je, když se hned na začátku nechytnu... Nebo pokud jsou stanoviště vzdálená daleko od sebe.

• Mildotem

Měření pomocí Mildotu je dosti přesná metoda, kterou můžete měřit vzdálenost - pokud ovšem znáte rozměr cíle (podle vzorce 1000x velikost cíle v metrech / počet dotů). Existují celé databáze rozměrů sklopek, podle kterých můžete vzdálenost měřit. Tuto metodu však velmi dobře znají i architekti tratí a proto se používají sklopky s nestandardními rozměry killzóny a přední částí sklopky, případně se zakrývají části sklopek. Pokud se někdo spoléhá jen na tuto metodu, obvykle si naběhne na závodech, kde se použijí neznámé sklopky, typicky v jiném klubu nebo v zahraničí, případně pokud se najde architekt, který si tyto střelce vychutná pár chytáky.

• Používejte hlavu

Buďte všímaví. Někdy se dají na dráze nalézt referenční body ve známé vzdálenosti nebo předměty se známou velikostí (typicky to může být třeba cihla nebo petláhev). Pamatuji si třeba příklad ze závodů v Pyskowicích, kde jedno stanoviště bylo umístěno podél betonového plotu. Stačilo si uvědomit, že jedno betonové pole má délku 2 metry a sloupek 10 cm a v tom okamžiku už to bylo, jakoby mi tam někdo natáhl pásmo.

• Ostrost obrazu

Jedna z nejpopulárnějších metod jak změřit vzdálenost. Využívá se při ní pravidla, že při HFT musí mít střelec nastavenou paralaxu na předem zvolenou vzdálenost. A tím pádem se v optice zobrazuje cíl v různých vzdálenostech v různém stupni zaostření. Například při paralaxe nastavené na vzdálenost 22 metrů vidí ostře od 15 do 28 metrů, pak začíná být obraz lehce neostrý až do 33 metrů, pak je středně neostrý do 37 metrů a přes tuto hranici je už hodně neostrý. Tohle si musí vyzkoušet každý sám, podle toho jakou má optiku a jak vnímá obraz. Nevýhoda tohoto způsobu měření je, že na ní mají velký vliv světelné podmínky. Třeba když na sklopku svítí slunce, tak se obraz zdá ostřejší než když je ve stínu a je třeba s tím počítat.

• Pomocí chyby paralaxy

Když jsem kdysi porovnával nějaké optiky, tak jsem se pokoušel měřit chybu paralaxy, abych se mohl rozhodnout, jak na tom která optika je v této pro HFT docela důležité vlastnosti. Přitom jsem si všiml, že ta chyba je na různé vzdálenosti rozdílná (samozřejmě, to není žádná novinka). A tak mě napadlo, že by to šlo využít pro měření vzdálenosti. Prostě namířím na cíl, vyberu si na něm nějaký kontrastní bod (typicky hranu killzóny nebo sklopky), pak zakývu hlavou nahoru a dolů, až se mi v optice objeví černé okraje a přitom sleduji o kolik se pohne ten zaměřený kontrastní bod. Pokud se jen lehce hýbe po cíli, je to 30 metrů, když chodí o půl dotu, tak je to 35 metrů a když se hýbe o celý dot, tak je to 40 metrů. Aspoň takhle to mám u Burrise na 10x@25y. Nevýhodou této metody je, že musíte mít naprosto stabilně zamířeno, jinak nic nezměříte, takže třeba při stoji nebo kleku i s oporou je to nepoužitelné. Výhodou je, že nezáleží na světelných podmínkách a nemusíte o velikostech sklopek vědět vůbec nic. Paradoxně čím větší máte chybu paralaxy, tím přesněji můžete vzdálenost změřit...

Abyste správně určovali vzdálenost, tak se nespoléhejte pouze na jednu metodu. Každá z nich má své výhody a nevýhody. Snažte se používat kombinaci několika způsobů, které vám pomohou se dobrat ke správnému výsledku. Tak vám pro odhad vzdálenosti nepopřeji hodně štěstí, ale hodně tréninku.

Výroba taháků

Když už určíte vzdálenost, tak minimálně pro začátek budete potřebovat nějaký tahák, na kterém budete mít zapsaný průběh vaší balistické křivky. Pro inspiraci se podívejte na pár fotografií, jak to mají udělané jiní střelci.

Taháků existuje nepřeberné množství typů a každý má nějaký svůj oblíbený. Dobré je mít tahák nalepený přímo na pušce nebo ho mít někde hned po ruce.

V dnešní době můžete nalézt i taháky ve formě aplikací do mobilních telefonů. Nejpopulárnější je Chairgun nebo třeba Strelok.

Takhle vypadá můj vlastní výtvor - víceúčelový tahák včetně kompletního znázornění balistické křivky na Burrise. Obsahuje i nápovědu pro vzdálenosti sklopek podle pravidel, šikmé čáry jsou doty Ballistic Plexu. Už ho nepoužívám, protože jednak mám nižší montáž než na obrázku a za druhé už ho mám v hlavě.

Můj oblíbený typ taháku znázorňující záměrné body na kříži puškohledu.

Stejný typ taháku přímo z Chairgunu.

Další víceúčelový tahák - uprostřed znázorněna metoda ostré/neostré, dole metoda měření vzdálenosti podle velikosti killzóny.

Na závěr bych jen dodal, že časem, když se vám to dostane do krve, tak taháky obvykle přestanete používat. I když spousta zkušených střelců je i tak nosí při sobě, už jen pro ten pocit.