Jak postavit HFT trať

Hodnocení uživatelů:  / 7

Podrobnosti

Kategorie: Začínáme s HFT

Zveřejněno 13. 1. 2021 1:09

Napsal Kubajzz

Jak postavit trať? Snadná otázka, na kterou však neexistuje jednoduchá odpověď. A ještě jednodušeji se o tom mluví, než se to dělá.

Tento článek je zamýšlen spíš jako jakýsi pokus o návod či pár rad pořadatelům, ale neuškodí si ho přečíst ani běžnému střelci. Pamatujte, že na závody jezdí účastníci klidně stovky kilometrů a věnují tomu spoustu svého času a peněz, proto pokud pořádáte nějaký závod, tak byste měli dodržovat nějaké minimální standardy.

Nebudu tady popisovat ty tuny malých i velkých věcí, které musíte zajistit organizačně kolem, tentokrát se budu věnovat čistě stavbě trati.

Musíte vybrat místo. Tady záleží na vaší osobní aktivitě, protože obvykle musíte překonat pár překážek, jako je vytipovat vhodný prostor, sehnat kontakt na majitele pozemku a domluvit se s ním. Tady radím zapojit do procesu své známé, u nás se zná každý s každým maximálně přes tři osoby, takže poměrně záhy víte, jestli to jde nebo nejde, případně za jakých podmínek. Naštěstí jsou u nás desítky vhodných lokací, kde se tato sportovní aktivita dá provádět, ale jak říkám, dobrých míst není nikdy dost.

Takže místo máme a věci kolem jsou pořešené, co dál?

Zorganizujte si pomocníky, sami trať nepostavíte, pokud to nechcete stavět týden. Normální 1x30 trať  obvykle staví 3-4 lidi asi dvě hodiny. Dost záleží na místních podmínkách, třeba na zimním poháru, kdy se trať staví převážně na poli, je trať postavená asi za hodinu. Naproti tomu v horském prostředí ve Stárkovské rokli to zabere půl dne.

Při umísťování jednotlivých terčů je bezpodmínečně nutné dbát na bezpečnost závodníků a dalších osob. A to se týká i možnosti poškodit cizí majetek, ono takové vystřelené okno taky není nic, co byste chtěli řešit. Zejména je nutné dobře rozvážit umístění terčů s ohledem na jejich možné minutí. Pokud připevňujeme sklopky na stromy, tak pokud možno čelně na strom, takže při minutí sklopky se diabolka rozplácne o strom a neletí ještě dalších sto metrů dál. Osoby zvenčí upozorněte o probíhající střelbě ze vzduchovek pomocí vhodně umístěných informačních tabulek. Ideální je zvolit umístění terčů např. proti svahu nebo na otevřené pole, kde vidíte stovky metrů. Pokud se do prostoru střelby mohou dostat cizí osoby, snažte se jejich vniknutí zamezit opáskováním prostoru. Nicméně nedělejte si iluze, že páska zabrání vášnivému houbaři natož pejskaři k pochodu na jeho oblíbené místo, proto vždy zdůrazněte při rozpravě všem střelcům nutnost dávat pozor na kolemjdoucí, ono několik desítek párů očí dokáže terén ohlídat velmi efektivně.

Potřebujete sklopky:

Výběr vhodné sady, tvary sklopek a velikosti jejich hitzón (HZ), byste měli řešit už při jejich nákupu. Když nevíte, jaké hitzóny koupit, je dobré se inspirovat nějakou významnou akcí, kde ve výsledkových listinách můžete vidět, jaké rozměry tam byly použity. Když jsem před lety kupoval naši první kompletní sadu, tak jsem vzal přesně to samé, co bylo na mistrovství Evropy v roce 2012. Životnost sklopek není neomezená a je dobré je občas vyměnit. Když jsem kupoval další sady, tak už jsem postupoval podle nabytých zkušeností. Na standardní vyvážený závod potřebujete 5-6 x 15mm HZ,  2 x 20mm HZ, 5-6 x 25mm HZ, 1-2 x 30mm HZ a zbytek cca 16 x 35mm HZ.

Používám u toho asi tyto úvahy:

Nepřehánět to s 15mm HZ, lidé se jich často bojí, ale když je jich víc, tak to paradoxně snižuje úroveň závodu, protože obvykle jsou to nejsnadnější sklopky, neřeší se u nich vzdálenost a obvykle ani vítr, je to technický výstřel, každý je už umí střílet, takže většinou je na nich nejvyšší procentuální úspěšnost. Prostě, kdo na to má pušku, ten ji trefí.

Na každém závodě musí být jedna 20mm HZ na minimální vzdálenosti 7 metrů nebo blízko minima. Je to z toho důvodu, že kdyby se vědělo, že na tratích se nestaví minimum, tak by lidi záhy začali používat větší zvětšení a vzdálenější paralaxu. S velkým zvětšením však na 7 metrů nic nevidí, a tak jej nemohou používat.

Nepřehánět to s počtem 25mm HZ, ty už se dají postavit daleko a jsou to na techniku nejnáročnější výstřely. Jenom tím závod znechutíte střelcům s horšími zbraněmi.

Obvykle používám jednu až dvě 30mm HZ. To je past na střelce, kteří měří vzdálenost podle rozměrů HZ, protože je často nedokáží odlišit od 25 a 35 milimetrových a pak ji buď přestřelí (pokud ji zamění za 35mm - zdá se mu dál) nebo ji naopak trefí níž (pokud ji zamění za 25mm - zdá se mu být blíž).

Závody obvykle rozhodují 35mm HZ. Na povinné polohy jich potřebujete 6 (3x stoj a 3x klek) a zbylých asi 10 tvoří takový ten základ HFT, kdy se snažíte nachytat střelce na vzdálenosti a odhad větru.

Počty a rozměry HZ samozřejmě nejsou žádné dogma, je to spíš doporučení na základě zkušeností ze stovek závodů. Konkrétní výběr závisí na vaší úvaze ohledně obtížnosti závodu a okolního terénu. Normálně vozíme ve dvou kufrech mix 36 sklopek a z nich během závodu vybíráme konkrétní kusy podle toho, jak se rozhodneme na daném kolíku. Pokud stavíme závod na 40 sklopek, tak k nim přiberu ještě asi dalších 10 záložních sklopek, které normálně nevozíme. Kdysi jsem měl doma skoro 100 sklopek, ale postupem času jsem se jich zbavil, není důležitý jejich počet, ale jejich správný výběr.

Nezapomeňte před závodem nastříkat hitzóny černou barvou, aby byly dobře vidět. Docela velkým námětem k diskuzi je pro mě barvení předních plechů. Často jsou galvanicky pokovené a ponechané v barvě kovu, což má výhodu v menší náročnosti na údržbu, do okolí neodprýskává žádná barva, kontrastní podmínky pro střelce jsou po celou dobu závodu stejné a nemohou se orientovat podle předchozích zásahů. Na druhou stranu to však přináší podstatnou nevýhodu, protože střelec nevidí vlastní zásahy a tím se mu prakticky bere možnost se učit z vlastních chyb a rychleji nabírat zkušenosti. Hlavně začínající střelci jsou pak frustrovaní, protože netuší, proč se netrefili.

Při vlastní stavbě se používají různé přístupy. Jsou traťoví architekti, kteří si potrpí na dokonalou přípravu, všechny sklopky mají pečlivě sepsané a staví podle předem připraveného plánu, a ti mají obvykle problém, když na části trati terén nevyhovuje jejich záměru. Jiní stavějí více živelně a ti zase mají obvykle problém na konci tratě, kdy jim schází vhodné sklopky. Nedá se říct, který přístup je lepší, oba mají svá pro a proti.

Na trati by se mělo vždy od jednoho kolíku střílet na jednu sklopku. Občas se však můžete setkat také s formátem 2x20, tedy že se střílí od jednoho kolíku dvě sklopky. Stavitelé si tím ulehčují práci a navíc to navenek působí, že si víc zastřílíte. Tady bych jen dodal, že více ještě neznamená lépe, závody ve formátu 1x30 jsou totiž obvykle na střelbu podstatně náročnější než 2x20, protože se na nich nemůžete orientovat podle ostatních sklopek. Pokud jde o velmi významné závody na vysoké úrovni, tak se obvykle volí formát 1x40. Je nutné ještě dodat, že pravidla ani neznají situaci, že od jednoho kolíku se střílí na dva terče. Pokud už postavíte dvě sklopky ke každému kolíku, tak byste měli závodníky na rozpravě upozornit, v jakém pořadí mají sklopky střílet.

Počítejte, že pokud je slušně obsazená trať a jsou na ní tříčlenné skupiny, tak dokáží střílet rychlostí asi 10 sklopek za hodinu, tedy klasický 1x30 závod trvá asi 3 hodiny. Závod na 2x20 trvá zhruba stejně dlouho jako 1x30, protože střelci na každém kolíku pálí dvě rány za sebou.

U každé sklopky by mělo být viditelně umístěno její číslo. Ano, vím, to se často nedodržuje, my to na běžných závodech taky neděláme pokaždé.

Musíte 100% dodržet maximální a minimální vzdálenosti pro dané hitzóny, které jsou uvedeny v pravidlech. Neškodí si je připomenout.

6.7. Vzdálenosti pro různé průměry HZ:
6.7.1. HZ 15-19mm 12-23m (13-25yds)
6.7.2. HZ 20-24mm 7-28m (8-30yds)
6.7.3. HZ 25-34mm 7-37m (8-40yds)
6.7.4. HZ 35-40mm 7-42m (8-45yds)
6.8. Poloha ve stoje bez opory:
6.8.1. HZ 35-40mm 18-32m (20-35yds)
6.8.2. Úhel výstřelu musí být v rozmezí +30 / -30 stupňů od horizontální roviny.
6.9. Poloha v kleče bez opory:
6.9.1. HZ 35-40mm 18-32m (20-35yds)
6.9.2. Úhel výstřelu musí být v rozmezí +30 / -30 stupňů od horizontální roviny.
6.9.3. Polohu v kleče je povoleno střílet polohou ve stoje.
6.10. Poloha ve stoje s oporou:
6.10.1. HZ 25-34mm 7-28m (8-30yds)
6.10.2. HZ 35-40mm 7-32m (8-35yds)
6.11. Poloha v kleče s oporou:
6.11.1. HZ 25-34mm 7-28m (8-30yds)
6.11.2. HZ 35-40mm 7-32m (8-35yds)

Tady bych chtěl jenom poznamenat, že to rozmezí úhlů v pravidlech je myšleno spíš jako upozornění, že s úhlem se to nemá přehánět, protože třeba klek dolů pod úhlem -30° prakticky nejste schopni vystřelit při zachování správné pozice. 

Sklopky musí být připevněny tak, aby se nehýbaly a byla zabezpečena jejich bezvadná funkce. Jejich základny by měly být orientovány vodorovně, pak je nejvyšší pravděpodobnost, že sklopka bude fungovat správně, tedy že bude padat při zásahu killzóny a při zásahu čelního plechu zůstane stát.

Kolíky používejte kvalitní z tvrdého dřeva, dostatečně široké, v souladu s pravidly aspoň těch 25 mm, ale klidně i tlustší. A hlavně je pořádně zatlučte do země, málo co mě dokáže tak iritovat, jako viklající se kolík. Vyhněte se používání stromů místo standardních kolíků, není to fér především vůči střelcům z pružinových vzduchovek a juniorům. Navíc v případě levorukých střelců se často jedná již o zcela jiné stanoviště než v případě těch pravorukých. Pokud použijete třeba jedno stanoviště s nějakým rozumným stromem nebo třeba oporou přes kládu, tak se to dá pochopit jako snaha o zpestření závodu, ale když je jich víc, tak to jenom svědčí o tom, že se vám nechtěly zatloukat kolíky. Na tomto místě bych podotknul, že používání kolíků vám usnadní držet palebnou čáru v linii. Pamatujte, že žádné stanoviště nesmí vyčnívat přes palebnou čáru.

Používání kolíků značně zjednodušuje stavbu trati, protože si ji postavíte jak chcete, máte daleko větší variabilitu. Když používáte stromy, tak to většinou dopadne tak, že najdete strom, co použijete jako kolík a další strom, na který dáte sklopku a dál to nijak neovlivníte, takže obvykle jdete do různých kompromisů a to ve finále vede ke snížení technické kvality trati.

Když je někde voda, snažte se střílet přes ní. Střelba přes vodu je náročná na odhad vzdálenosti, obvykle ty sklopky vypadají blíž, než jsou ve skutečnosti.

Pamatujte, že střelci používají při střelbě hlavu a rychle zjistí, že mohou měřit vzdálenost podle konstantních rozměrů na sklopkách. Proti tomu se bojuje několika způsoby. Když jsem koupil první sadu sklopek, někteří  střelci rychle zjistili, že mohou vzdálenost odvodit od velikosti plíšku, ke kterému se připevňuje provázek. A tak jsem nechal vyrobit plíšky ve čtyřech rozměrech, navíc v různě pokroucených tvarech. Pak se měřilo podle délky šroubu, takže od jisté doby jsou tři délky. Dále se měřilo podle vzdálenosti šroubu od středu killzóny, a tak se udělaly sklopky s různou výškou killzóny.

Ale stejně musím říct, že nejlépe se  s tímto problémem vypořádáte, pokud budete používat mix sklopek několika výrobců. A úplně nejlépe se s tím vypořádáte, když budete sklopky stavět tak, aby nebyly vidět jejich základny. Tak obvykle vznikají nejlepší stanoviště. Prostě pokud ze sklopky uvidíte jen killzónu vyčuhující zpoza nějaké větve, tak se nemáte čeho chytit.

Okolí kolíku by mělo být čisté a rovné bez vystupujících kamenů, kořenů nebo jiných hrbolů. HFT rozhodně není o krkolomných pozicích, ve kterých třeba starší střelci vůbec nejsou schopni vystřelit. Také by tam neměly být ostnaté větve, rozbité střepy, vosí hnízda a podobné záležitosti. Už jsem zažil několik závodů, kde účastníky poštípaly vosy, tak pozor na to.

Pamatujte, že na sklopku by měl být od kolíku volný výhled. Střelci by neměla ve výhledu překážet žádná stébla, větvičky, listí a podobné věci. Tady bych chtěl ještě upozornit na častý problém, kdy sklopka je krásně viditelná dokud nezačne foukat a nějaká větev ji v poryvech větru začne pravidelně překrývat.

Zásada o volné viditelnosti sklopky má jednu výjimku, a tou je výstřel mimo kolík. Jako stavitelé trati totiž můžete maximálně tři stanoviště postavit tak, aby byl střelec nucen vystřelit bez toho, aby využil kolík jako oporu pro pušku. Tato stanoviště je potřeba stavět opatrně a s rozvahou, aby je mohli střelit všichni bez rozdílu včetně juniorů. Rozhodně to není o tom, sklopku jen tak hodit někam do křoví a myslet si, že to nějak dopadne. Obvykle je to postavené tak, že mezi sklopkou a kolíkem je nějaký tenčí strom nebo jiná překážka a střelec je tak nucen vystřelit ze strany kolíku, jehož se ovšem samozřejmě musí dotýkat nějakou částí těl. Tady radím na větších závodech výstřel mimo kolík nepoužívat, jelikož střelci tam dlouze hledají polohu a za nimi se hromadí skupiny v zácpě.

Snažte se využívat možnosti, které vám dávají místní podmínky, zkuste střídat styly a nebojte se dlouhých tratí, ty bývají nejlepší. Pokud je mezi kolíky dlouhá vzdálenost, tak se nemáte čeho chytnout a na každém kolíku řešíte zcela jedinečnou situaci. Například dráhy Alfa i Bravo na Mistrovství světa v Cholticích měly každá na délku okolo jednoho kilometru.

Pokuste se každé stanoviště stavět s nějakým záměrem, zkuste střelce na něco nachytat. Některé typické případy jsou popsány v článku Chytáky na trati.

Pokud to terén dovolí, postavte pár sklopek pod úhlem. Ideální případ je sklopka pod velkým úhlem na velkou vzdálenost, ale to se málokdy podaří postavit. Ovšem i taková 15-20mm HZ pár metrů vysoko na stromě dokáže rozhodit nejednoho střelce.

A na závěr ještě rozhovor s Ianem Bainbridgem, který byl architektem trati Alfa na MS 2018 v Cholticích, nejen na téma stavění tratí: https://www.fieldtarget.cz/cs/clanky/ostatni/339-ian-bainbridge-legenda.html