Elektronické sklopky

Note utilisateur:  / 0

Détails

Catégorie parente: RECENZE

Catégorie : Ostatní

Publié le lundi 16 juillet 2012 21:34

Écrit par Kubajzz

Jedna z nejotravnějších věcí při rozestavování sklopek je nutnost rozmotávat a opět svinovat ovládací provázky, navíc často v členitém a zarostlém terénu. Na závodech obvykle stavíme padesát i více sklopek a při průměrné vzdálenosti 30 metrů se snadno dostaneme k nutnosti rozmotat a smotat kolem 1,5 kilometru provázku. Myšlenka vyrobit sklopky, u kterých by tato činnost byla eliminována je proto jistě záslužná. Na srazu v Bohumíně jsme měli možnost otestovat nejnovější verze elektronických sklopek, které známe už z loňska. Jedna z ních mi pak, díky tvůrci Warthogovi, byla poskytnuta k dlouhodobějšímu testu. Sklopka už v Bohumíně na střelišti schytala spršku ran od přítomných vzduchových nadšenců ze třech zemí do všech možných i nemožných míst, aniž by to na ni zanechalo nějaké následky. Pojďme se tedy v článku podívat podrobněji, o co se vlastně jedná.

Přední část sklopky ve tvaru vrány spolu s killzónou o průměru 43 mm je vyrobená z 3 mm tlustého ocelového plechu. Konstrukce je opravdu robustní, myslím, že by se na ní v pohodě a bez újmy dalo střílet i z malorážky. Ke spodní části je přišroubován jednoduchý trn, který slouží k zapíchnutí do země.

Killzóna je s přední částí spojená třemi šrouby, které vedou skrz tvrdé gumové podložky, aby se tyto části navzájem nedotýkaly kov na kov. Na přední části i na oddělené killzóně nalezneme čidla, která při zásahu vysílají po drátě signál do čipu, který má za úkol hlásit zásah pomocí blikající diody, napájené nabíjecím Li-ion akumulátorem s napětím 3,7V. Při zásahu killzóny dioda zabliká rychle, při zásahu předního plechu dioda bliká v dlouhém intervalu.

Po celou dobu dvoutýdenního testu, kdy jsem měl sklopku umístěnou na chatě v lese a každý den střílel náhodně několik desítek ran z různých pozic, fungoval systém spolehlivě, všiml jsem si však nepříjemné věci, že když se podařilo zasáhnout hlavu šroubu, který drží killzónu, dioda hlásila rychlým blikáním zásah za dva body.

Nevyhnu se také několika dalším výhradám nebo spíš námětům na úpravu, kterých jsem si všiml. Koncepce se dvěma čidly je podle mě zbytečně složitá. Klidně by stačilo použít jenom jedno čidlo na killzóně, protože zásah předního plechu je dobře slyšitelný. A hlášení odděleným světlem na kabelu nepovažuji za nejšťastnější, i když jsem si vědom, že se stále jedná o prototyp a že už existuje i verze s diodou ve sklopce, krytou neprůstřelným plexisklem. Mnohem víc by se mi líbila signalizace zásahu pomocí zvukového signálu. Tedy zásah plechu by bylo jenom klasické cinknutí, a při zásahu killzóny by se ozvalo například zabzučení. Tento způsob by byl vhodnější i pro případné závody, kdy by ostatní členové ve skupině nebyli nuceni upřeně sledovat sklopku po celou dobu, kdy střelec míří až do výstřelu, aby byli schopni potvrdit zásah, protože netuší, kdy to střelec zmáčkne. Když už by to musel být světelné hlášení, tak systémem červená a zelená dioda, který je každému srozumitelný, protože když příjdou na stanoviště dva nováčci, kteří tuto sklopku vidí poprvé v životě, tak těžko poznají, jestli světlo bliká rychle nebo pomalu a tím pádem, jestli se trefili nebo ne (i v tomto případě by byl lepší systém s jedním čidlem - cinkne 1 bod, vidím blikání - 2 body).

A ještě jedna věc. Sklopka bez provázku je dobrá myšlenka, ale nezapomínejme, že ty provázky slouží i pro orientaci závodníkům, aby kolikrát ty sklopky v lese vůbec našli. Protože když elektronickou sklopku dám 50 metrů do lesa nebo mezi větve, tak většina závodníků ji prostě nenajde. Sami vzpomeňte, kolikrát jste při závodech tahali za špagát, abyste zjistili na co střílet.

Jako velké plus musím zdůraznit vynikající černou povrchovou úpravu. Sklopka schytala řádově stovky a možná tisíce ran a přesto je její povrch stále ve velmi dobrém stavu a killzóna je velmi dobře čitelná. Sami víte, jak jsou někdy na závodech sklopky ostřílené, že rozdíl mezi předním plechem a killzónou je velmi obtížné od sebe odlišit.

Přes uvedené výhrady, které jsou ovšem poměrně snadno řešitelné, sklopku považuji za výbornou tréninkovou pomůcku. Rozhodně radši bych trénoval na pět elektronických sklopek, než pětkrát rozmotával provázek a navíc si musel po každém zásahu sklopku ještě zatáhnutím stavět. Další evoluci zajímavého konceptu elektronických sklopek budu určitě dál sledovat. Ohlasy uživatelů vždy pomáhají se posunout dál, proto Warthog i my ostatní oceníme, pokud se s námi o vaše případné poznámky podělíte v diskuzi.