Balistika v HFT 3.díl

Note utilisateur:  / 2

Détails

Catégorie : Začínáme s HFT

Publié le mercredi 5 décembre 2012 00:06

Écrit par Kubajzz

Tento díl je věnován rozptylu. Rozptyl obvykle bývá předmětem vášnivých debat, kdekoliv se sejdou střelci v počtu větším než jeden. Ohledně rozptylu (střední kvadratické odchylky) se nebudu pouštět do žádných složitých teorií z oblasti pravděpodobnosti a statistiky, ale pokusím se to vysvětlit co nejjednodušším a prakticky využitelným způsobem. Velikost rozptylu zásadním způsobem ovlivňuje pravděpodobnost zásahu terče a tím jeho položení.  Když střelci mluví o rozptylu tak obvykle mají na mysli  opsaný rozptyl, který je definován jako vzdálenost krajních tečen nejvzdálenějších zásahů na terči. Středový rozptyl CTC (Center To Center) se definuje jako vzdálenost středů nejvzdálenějších zásahů na terči. Občas se také můžete setkat s rozptylem vepsané kružnice, ale to má spíše význam při střelbě do terče, v HFT ne. Jaký vliv má rozptyl na pravděpodobnost zasažení terče si můžete prohlédnout na přiložených schématických obrázcích.

Schéma 1.: Druhy rozptylu.

Když nějaký střelec mluví o rozptylu, tak obvykle k němu dojde následujícím způsobem. Dá si online nebo benchrest terče na vzdálenost 30-50 metrů a střílí položky po pěti ranách, to opakuje zhruba 20x. Nejlepší terčík pak vyfotí a prohlásí ho za rozptyl. Obvykle je to rozptyl v řádu několika milimetrů (do jednoho centimetru). Nemusím snad dodávat, že se jedná o víceméně náhodný a v praxi nedosažitelný výsledek, stačí se dotyčného střelce zeptat, kolik bodů nastřílí na online soutěži. Vězte, že na online terči má desítka průměr 3 mm, takže stačí, abyste měli rozptyl 12 mm (4,5mm x 2 + 3mm) na 30 metrů, abyste dvaceti ranami nastříleli plný počet 200 bodů, přesto tuto hranici ještě nikdo nikdy (za několik let) nepřekonal.  Rozptyl takových 20 mm na 40 metrů je naprosto vynikající výsledek. Na závodech obvykle vystřelíte 40-50 ran a všechny by se do něj měly vejít. Nezapomeňte také, že nemluvím o střelbě z upnuté zbraně v tunelu, kde je to vcelku očekávaná hodnota, ale o střelbě ze sice stabilní pozice, ale venku, kde na diabolku působí x-vlivů.

Schéma 2.: Pokud nastřílíte rozptyl 35 mm na 40 metrů, tak byste měli killzónu zasáhnout se 100% pravděpodobností.

Schéma 3.: Pokud střílíte s rozptylem 35 mm na 40 metrů a špatně odhadnete vzdálenost o 5 metrů, vaše pravděpodobnost zásahu se sníží na 50%, tzn. že například ze 4 sklopek položíte 2.

Schéma 4.: Pokud špatně odhadnete vzdálenost jako v předešlém příkladě a navíc nevezmete do úvahy vítr o síle 2 m/s, tak vaše šance zasáhnout killzónu je prakticky nulová.

Schéma 5.: Střelec odhadl vzdálenost přesně, ale nevzal do úvahy vítr. Jeho šance trefit killzónu je nulová a má 50% šanci že úplně mine zobrazenou sklopku a na stanovišti si zapíše nula bodů. Pokud by zamířil na hranu sklopky vlevo, pak by killzónu s jistotou zasáhl.

Schéma 6.: Vliv velikosti rozptylu na pravděpodobnost zásahu killzóny, když střelec chybně odhadne vzdálenost o 3 metry. Z obrázku je zřejmé, že střelec s 2 cm rozptylem má stále ještě 100% šanci na zásah. Střelci s větším rozptylem, pak mají šanci podstatně sníženou.

Jak je vidět, cílem každého střelce by tedy mělo být dosažení co nejmenšího rozptylu, protože si může dovolit udělat větší chybu v korekcích. Ale jak na to?

Tohle bude téma na nějaký příští článek.