Balistika v HFT 2.díl

Рейтинг:   / 5

ПлохоОтлично 

Подробности

Категория: Začínáme s HFT

Опубликовано 12.11.2012 01:14

Автор: Kubajzz

Tentokrát pokračujeme s ukázkami balistických křivek a podíváme se, co se děje s diabolkou při střelbě pod úhlem a za větru. V praxi se málokdy setkáme se střelbou ve sterilních podmínkách za bezvětří a s nulovým náměrem. Na závodech se většinou každý snaží především správně odhadnout vzdálenost, což je samozřejmě velmi důležité. Ovšem neméně důležité je do odhadu započítat i další korekce, jako je vítr nebo úhel náměru (inklinace). Zvládnutí těchto korekcí tvoří právě rozdíl mezi dobrým a výborným závodníkem. Dobrým pomocníkem pro vysvětlování jsou opět grafy z programu ChairGun3.

• Střelba pod úhlem

Na prvním grafu vidíte klasickou balistickou křivku diabolky JSB Exact 4,5 mm s rychlostí 240 m/s (15,8 J) při ose optiky ve vzdálenosti 4 cm nad osou hlavně a vodorovném nástřelu na 30 metrů. Pro lepší názornost je růžovou barvou zvýrazněna plocha 15 mm killzóny a přímky vycházející z bodu nula jsou doty osnovy half MilDot (trueMilDot @ 10x). Vysvětlení co je MilDot a co je trueMilDot nechám na některý z dalších článků.

Co se však stane, když stavitel trati umístí terč nahoru do výšky nebo dolů z kopce? Přesně to byl případ tratě na letošním ME v Krakově, kde byly terče umístěny vysoko na skalách nebo ve svazích, případně prudce s kopce v dolinách.

Prvním příkladem je graf při úhlu náměru 30°. Modrá křivka je trajektorie diabolky při nulovém úhlu náměru, přerušovano čárou je pak znázorněna skutečná dráha letu diabolky při tomto úhlu. Vidíte, že rozdíl není až tak výrazný, přesto je však třeba dávat velký pozor na malé killzóny ve vzdálenosti od 25 metrů, na které je potřeba mířit níže.

Skutečná zábava začíná při úhlu střelby 45°. Věnujte pozornost skutečnosti, že do vzdálenosti zhruba těch 14 metrů se prakticky nic neděje a můžete střílet jak jste zvyklí ve vodorovné poloze. Pokud ovšem nebudete brát do úvahy inklinaci, tak už od vzdálenosti asi 14 metrů prakticky nejste schopni sklopku trefit. Například už na 30 metrů je potřeba mířit asi 2,5 cm pod střed killzóny.

Na odhad úhlu náměru používám jednoduchou pomůcku.

Odhadnu výšku cíle a vzdálenost základny, na které je umístěn a pokud jsou hodnoty stejné, tak je to 45°. Tedy například cíl je na stromě 20 metrů vysoko a kořeny stromu jsou ode mně vzdálené 20 metrů, tak úhel je 45°. (pokud jste dostateční blázni, můžete to vypočítat pomocí goniometrických funkcí, 20m/20m = 1, a pak arcus tangens 1 = 45°, to ovšem nikdo počítat nebude)

Pokud je vzdálenost k cíli dvakrát větší než jeho výška, tak je to 30°. Tedy například cíl je 15 metrů vysoko a cíl je vzdálený 30 metrů, tak úhel je 30°. (15m/30m = 1/2, a pak arcus sinus 1/2 = 30°)

Ještě dodám, že u nás se se střelbou pod úhlem 45° občas na závodech setkáte, ale na krátkou vzdálenost, kde to nemá prakticky vliv, stačí si uvědomit, že 20 metrů je výška šestipatrového domu a museli byste stát dvacet metrů od něj, abyste dostali tento úhel střelby. Obvykle se u nás setkáte se sklopkou na stromě ve výšce asi 5 metrů na vzdálenost třeba 20 metrů, což je elevace 15° a to nic neovlivní.

A na závěr perlička, příklad jedné z pastí z letošního ME. Na stanovišti číslo 7 byla sklopka s killzónou o průměru 18 mm na vzdálenost 17 metrů, to je celkem pohoda, kdyby ovšem nebyla pod úhlem 55°...  Graf, jak vypadá trajektorie diabolky při tomto náměru si můžete prohlédnout níže:

Bylo nutné mířit asi centimetr pod killzónu a sklopku položili průměrně 2 střelci z 5 (já jo :)) - úspěšnost na ni byla 39%.

 

• Vliv větru

A teď se pojďme podívat na to, co dělá s diabolkou vítr. S větrem se setkáte mnohem častěji než s vysokým úhlem náměru a jeho vliv na balistickou křivku je naprosto zásadní. Číst vítr je schopnost, kterou získáte pouze zkušeností. Tady musím podotknout, že my na vítr nejsme vůbec zvyklí, jelikož obvykle střílíme v lese, kde moc nefouká (ale to se doufám brzy změní). A na letošním MS v Anglii, kde byl extrémně větrný závod, jsme na to výsledkově doplatili.

Na vizualizacích vidíte příklady, kam zamířit, když fouká vítr o různé intenzitě.

Na obrázku vidíte příklad, co se stane, když při střelbě na 40 metrů fouká vítr o rychlosti 4 km/h (1 m/s) zprava, což je slabý vánek o minimální intenzitě. Přesto dokáže diabolku snést o asi 2 cm, což může vést k minutí killzóny.

To byl třeba příklad prvního stanoviště na louce letos ve Stárkově. Mířil jsem na pravý okraj killzóny a sklopka padla.

Příklad s větrem o rychlosti 10 km/h.

Tento příklad si pamatuju ze závodů v Polsku v Lazech. Sklopka lva vzdálená na maximálních 41 metrů byla umístěná na dřevěném molu uprostřed rybníka a foukal čerstvý vítr zprava (viz. fotografie níže). V optice jsem viděl, že je ostřílená celá levá strana sklopky, tak jsem namířil o víc než dot doprava proti větru, zhruba jako na obrázku, křížem úplně mimo sklopku, zmáčknul spoušť, a ono to vyšlo, sklopka padla. Úspěšnost položení této sklopky byla 22% a stejný počet lidí ji dal za nulu.

Na vlajce se vítr projevoval takto:

 

Příklad s větrem 20 km/h.

Takhle to foukalo v Anglii na MS. Navíc byl problém, že vítr byl nárazový a často foukal v takových proudech, kdy u střelce byl klid a u sklopky ohýbal větve do pravého úhlu. Koukněte na fotku, foukalo od rybníka zleva. Běžně jsem mířil 2 doty na stranu vlevo (8cm na 40m) a po výstřelu jsem sledoval, jak se diabolka rozplácla vedle killzóny vpravo...

Tady vidíte, co vítr dělal s vlajkami.

Střelba ve větru není jednoduchá a přináší všelijaká překvapení. Třeba na ME jsem druhý den začal střílet na louce, která měla tvar podkovy ohraničené lesem (viz. foto) a čerstvý vítr před silným deštěm se tam pěkně točil. U kolíku jsem na tváři cítil, že fouká zprava, u sklopky jsem viděl, že se tráva ohýbá vpravo a tedy, že tam fouká zleva. Řekl jsem si, že oba vlivy se vzájemně vyruší a mířil na střed. Nevyrušily... a minul jsem všechny 4 sklopky, které na té louce byly. Teď už vím, že jsem měl mířit vlevo, protože vítr diabolku více ovlivňuje v druhé polovině letu.

Jestli jsem se něco naučil, tak je to hlavně se nebát mířit mimo killzónu nebo klidně i úplně mimo sklopku. Otázka totiž není, jestli diabolka uhne, ale o kolik.

 

• Střelba na 100 metrů

Každý z nás má občas chuť vyzkoušet, co ta puška dokáže na (pro vzduchovky) extrémní vzdálenost. Střelba na 100 metrů přináší některá úskalí. Hlavní problém bývá vůbec nastřelit optiku, protože když pušku nastřelíte na 30 metrů, tak rozdíl v nástřelu na 100 metrů činí nějakých 30 MOA, což už běžné optiky nezvládnou natočit. Běžná optika má vertikální rozsah korekce zhruba tak kolem 40 MOA, a tedy od středu se pohybujete +-20 MOA (tedy nahoru ještě méně, protože musíte kompenzovat výšku montáže). Spodní rozsah korekcí prakticky nepoužíváte a přitom se vám podaří zbraň nastřelit na střed na maximálně nějakých 70 metrů, pak už musíte použít zamíření pomocí dotů nebo jiných značek.

Bohužel ani doty však při maximálním zvětšení obvykle nestačí, a proto musíte zmenšit zvětšení, což je zase nepříjemné kvůli dálce střelby.

Dá se to částečně řešit speciálně nakloněnou montáží (nebo její základnou), která vám zvedne zadní část optiky například o 20 MOA, které pak můžete využít ke korekcím. Ovšem nemůžete to se sklonem příliš přehnat, protože by se vám také mohlo stát, že už byste nebyli schopni nastřelit pušku na kratší vzálenosti, třeba 30 metrů, protože už prostě nenaklikáte níž.

Na grafu vidíte typický průběh balistické křivky diabolky s rychlostí 240 m/s až do vzdálenosti 100 metrů. Přímky vycházející z bodu nula jsou hodnoty polovičního (half) MilDotu. Je tedy zřejmé, že když máte pušku nastřelenou na 30 metrů, tak při střelbě na 100 metrů je propad asi 90 cm a museli byste při míření nadsadit 9 milů (klasický mildot jich má 5) a to už na největší zvětšení zřejmě (záleží na optice) budete mimo zorné pole. Takže budete muset zmenšit zvětšení a tím zase cíl hůře uvidíte.

Pro zajímavost si prohlédněte vizualizaci střelby na vránu na vzdálenost 100 metrů při rychlosti větru 1 m/s zprava.

Povšimněte si, že zvětšení bylo nutné snížit na 6x, aby se cíl dostal do zorného pole. Střelba na 100 metrů z 16 joulové vzduchovky tedy není nereálná, připravte se však na řešení několika problémů. Ve sto metrech má diabolka stále ještě energii kolem 5,5 J a je schopná v klidu prostřelit třeba petláhev, což je na tuto vzdálenost asi nejoblíbenější cíl, přitom poměrně dobře trefitelný. S docela slušnou pravděpodobností se dá zasahovat třeba plechovka od piva.

Když je bezvětří a daří se, tak terč na 100 metrů z 16 J větrovky vypadá zhruba jako na fotografii níže, ale klidně i podstatně lépe.