Fieldtarget

HFT tutoriál

Note utilisateur:  / 8
MauvaisTrès bien 

Pokud jste už četli články o tom, jak začít s HFT, o příslušenství ke střelbě, pětidílný seriál o balistice, co vás čeká na prvním závodě, prohlédli jste si povolené střelecké pozice, samozřejmě jste si přečetli pravidla a přihlásili se nebo se dokonce i zúčastnili nějakého závodu, tak vás asi zajímá, co vlastně máte dělat, abyste trefili co nejvíce sklopek. Hned na začátku tedy předpokládám, že jste náležitě vybavení, máte pušku, s kterou se dá něco trefit, už jste si něco zkusili a nejste úplní začátečníci.

Občas se setkávám s tím, že lidi prohlašují, že v HFT nesoutěží a dělají to pouze jako zábavu, že jim o nic nejde a prostě si jenom chtějí užít den a podobně. Osobně proti tomu vůbec nic nemám a naopak to vítám a podporuji. Jen v tom případě nechápu, proč dotyční, pokud jim nejde o výsledek, po závodě odevzdávají střelecké karty. Nikdo je k tomu nenutí, a pokud si chtějí závod jen tak užít, tak je odevzdávání karet zbytečné, a akorát tím kazí pořadí lidem, kteří soutěží a berou střelbu také jako závod, kde se porovnávají s ostatními. Snaha o co nejlepší výsledek se s dobrou zábavou nijak nevylučuje a pokud patříte k těm, kteří si rádi zasoutěží a poměří síly s ostatními, následující řádky jsou určeny pro vás.

Mějte v pořádku zbraň. Pokud je možnost před závodem si vystřelit přes chrono, určitě to udělejte. Zaprvé si tím ověříte, zda je zbraň v pořádku a zadruhé se ujistíte, že vaše zbraň splňuje legální výkonový limit, protože nic není horšího, než jet na závod a v jeho průběhu být diskvalifikován pro nesprávné nastavení zbraně.

Poznejte svou zbraň a sžijte se s ní. To uděláte vystřelením pár tisíc (spíš desítek tisíc) ran, kdy se vám zautomatizují procesy, jako nabíjení, ovládání, přilícení atd. Prostě zpočátku střílejte jen tak, klidně na plechovky, ale střílejte hodně a ono vám to poměrně rychle přejde do krve.

 

Na Zero range se dlouho nezdržujte, jak říká Ludvík:“Zero slouží k ověření nástřelu, ne k tomu abyste se naučili střílet.“ Na Zero range obvykle fouká, jsou tam další lidi a většinou nemáte 100% jistotu, že zásahy na terči skutečně odpovídají nastřelení zbraně. Proto pokud vyloženě nevidíte, že je s nástřelem problém, a zásahy nejsou evidentně mimo, tak radši nedělejte nic, netočte točítky na optice a nijak nekorigujte. Pravděpodobnost, že pušku rozhodíte, je vyšší, než že naklikáte správné opravy.

 

Na Zero range nestřílejte pouze v leže, ale střelte si vždy pár ran také v kleče a ve stoje, pomůže vám to se rozhýbat a osvěžit si návyky z tréninku. Střelbu zakončete vždy trefou, to znamená, že například když budu střílet ve stoje, tak střílím, dokud nezasáhnu cíl, na který mířím a pak toho nechám. Nikdy nekončím střelbu minutím, hlava si totiž pamatuje úspěchy a vytlačuje neúspěchy. Ze Zera pak odcházíte s tím, že vám to jde, jste dobře naladěni, hlava je nastavená na úspěch a máte vyšší pravděpodobnost, že i v následném závodě vám to půjde.

Trvejte na pravidelném střídání pořadí ve skupině. Pokud vám někdo ve skupině navrhne, že chce střílet pořád první, tak já bych to bral, protože střílet jako poslední je drobná výhoda. Vidíte tak obvykle, jak to stanoviště vyřešil střelec před vámi, jak si lehnul, z které strany střílel a často z něho i vypadne, co udělal špatně nebo dobře. Tady bych chtěl jenom upozornit, abyste brali s rezervou, co slyšíte. Obvykle střelec spontánně prohodí pár slov, ale už jsem zažil jednu střelkyni (ne u nás) a minimálně jednou i střelce, kteří schválně komentovali špatně, tedy třeba zasáhli vzdálenou sklopku, a pak prohlašovali, že mířili křížem, nedávali opravu na vítr a tak podobně, aby vás zmátli, tak pozor na to.

 

Když přijdu na stanoviště, vždy zatáhnu za špagát, i když vidím, že sklopka stojí. Kontrolujete tím, zda je sklopka skutečně postavená a zároveň se ujistíte, že střílíte na správný terč. O tom jak lidé střelili na jinou sklopku, než měli nebo jak stříleli na ležící sklopku, by se daly vyprávět celé legendy. Zatažením za špagát také obvykle zjistíte, z které strany fouká vítr a s jakou intenzitou. Podívejte se dobře na to, jak je označené stanoviště, abyste nepřehlédli povinnou polohu. Samotnému se mi už stalo, že jsem na klečáku střílel v leže a na klečáku ve stoje.

 

Na stanovišti si situaci nekomplikujte a snažte se zaujmout co nejvýhodnější polohu. Používejte střeleckou podložku - zvyšuje to váš komfort, stabilitu a chrání vás to před promočením od mokré země. Jít závod mokrý a špinavý od bahna dobré náladě rozhodně nepřidá. A váš cíl je jít závod v pohodě a soustředit se s čistou myslí. Používejte střeleckou rukavici, kdysi jsem to považoval za zbytečnost, ale dnes už bych bez rukavice nestřílel. Rukavice vás izoluje od vnějších vlivů jako je chlad, různé ostré kameny na zemi, dále redukuje přenos tepu a chvění ruky na zbraň. Ke kolíku si lehám mírně zešikma na směr ke sklopce, ale to je věcí osobního stylu a preferencí. Mně to tak  připadá lepší, hlavně když se střílí pod úhlem nahoru, tak to jinak ani prakticky nejde. Takže si lehnu, levou rukou se chytím kolíku a pušku položím na rukavici. Pušku opírám o ruku více vepředu ještě před palmrestem, někdo o ruku podpírá palmrest, je to otázka osobních preferencí. Pokud to jde, tak botku na pažbě opřu o zem a manipuluji přední rukou tak, abych zamířil přesně na cíl, to je nejstabilnější poloha. Pokud to nejde s ohledem na pozici cíle, nebo protože například mám obavu, že zasáhnu trávu a podobně, tak musím jít na lokty. To znamená, že jsem s puškou výš, neopírám botku o zem ale o rameno, přitom se pevně držím kolíku, pušku mám položenou na ruce držící kolík ještě před palmrestem a ramenem tlačím palmrest do natažené ruky, takže tam vzniká mírné pnutí, které mi stabilizuje zbraň. Tato poloha je také velmi pevná, na loktech střílím rád a v soustřelu skoro nevidím rozdíl oproti poloze s botkou na zemi.

Další drobné korekce polohy přicházejí s vlastním mířením, kdy se snažíte cíl dostat do zaměřovacího kříže. Při míření dávejte pozor na chybu paralaxy. V HFT totiž není v průběhu závodu povoleno nastavovat optiku, takže většinou se střílí na jinou vzdálenost, než máte nastavené zaostření optiky (paralaxu). Projevuje se to tím, že kříž jakoby plave po cíli a správné zamíření záleží na poloze vašeho oka, které musí být dokonale v centru. Velikost chyby paralaxy závisí také na konstrukci optiky, některé s tím mají jen menší problém (Burris Timberline nebo MTC Connect), a některé mají problém větší (obvykle ty s větším průměrem objektivu). Abych měl jistotu, že mířím správně, tak zakývu lehce hlavou, abych se ujistil, že kříž se od záměrného bodu hýbe na všechny strany stejně. Občas také oddálím oko od optiky, abych uviděl stíny na okraji obrazu, které mi ukáží, že se dívám přesně centrem, proto je pro HFT dobré mít optiku posunutou poněkud více dopředu (zhruba o 20mm), než by tomu bylo třeba u FT. Na chybu paralaxy je nutné dávat pozor především při neobvyklých polohách jako je třeba střelba pod úhlem nebo výstřel mimo kolík. Nikdy se nesnažte dostat kříž na cíl pohybem hlavy, vždy musíte hýbat rukou. Prostě když je kříž mimo cíl, tak ho na ten cíl nedostanu tím, že se jinak kouknu.

 

Pokud mám pocit, že mám správně zamířeno, tak přichází čas na zmáčknutí spouště. Obvykle párkrát namáčknu spoušť, až po bod odpalu a přitom se ujišťuju, že je všechno správně (někdy přemýšlím, jestli to není spíš zlozvyk, ale prostě to tak dělám). Pokud se mi zdá všechno v pořádku, tak lehce vydechnu, asi tak čtvrtinu kapacity plic, na chvíli zadržím dech a odpálím.

První a poslední rána - jo, tak na ty si dejte pozor. Nemám to nějak statisticky podloženo, spíš jsem to tak nějak odpozoroval u ostatních střelců i sám na sobě, ale u první a poslední rány v závodě je vyšší pravděpodobnost, že se minete. U první rány jste nervózní, ztuhlí, ještě nejste psychicky nastavení na závod. Proti tomu pomáhá se rozstřílet na Zero range. Špatný není ani nějaký rituál, který ve vás spustí závodní režim. U poslední rány je problém v tom, že člověk je unavený po několikahodinovém závodě, ztrácí koncentraci a už to chce mít za sebou. Navíc kolikrát má různé zprávy, jak jsou na tom ostatní, počítá vlastní průběžné skóre, což dále přispívá k nervozitě. Nejhorší, co vás může potkat, je si říct něco jako: "Když to teď trefím, tak půjdu do rozstřelu". No a co se stane? Samozřejmě minete. Situace je o to horší, pokud je poslední sklopkou povinná poloha. Sám si pamatuji, jak jsem na jarním závodě ve Vlkavě 2014 minul poslední ranou lehký klečák a přišel tak o první komplet v životě. Nebo letos v Chorušicích (2017) jsem koukal jak MartinK minul poslední ranou sklopku a přišel také o kompletní počet bodů. Na tohle je nejlepší se nestarat o své ani cizí skóre, prostě jak se říká: "Zajíci se počítají po honu", dokud nepadne poslední rána, tak mě skóre nezajímá. Samozřejmě, pokud jdete v těžkém a důležitém závodě na komplet, tak se nervům na poslední sklopce neubráníte, dodnes si pamatuji muka na poslední sklopce v podzimních Žalanech 2014, kde jsem poslední ranou střílel na 25mm killzónu ve větru na maximální vzdálenost, věděl jsem, že to musím risknout, mířil jsem někam na kraj sklopky a povedlo se, byl z toho plný počet 80 bodů. O rok později na stejném místě se mi povedlo to samé a to dokonce v Poháru CAFTA, ale poslední sklopka byla 15 mm killzóna na 13 metrů, což bylo podstatně jednodušší, ale i tak to byl nápor na nervy. Další příklad poslední rány si pamatuju ze závodu v Milovicích 2012, kdy jsme se s Zipepem přetahovali o vedení, před posledním stanovištěm vedl o jeden bod, dlouho hledal nejstabilnější pozici, sledoval vítr, pečlivě mířil a pak vystřelil s otevřeným závěrem.

Další kritické situace, kdy přichází větší pravděpodobnost chyby, se objevují po jakékoliv minuté sklopce. Často si pak můžete všimnout v celkových výsledcích, že střelci mají v zápise jakási hnízda z netrefených terčů. Jsou to obvykle dvě nebo tři jedničky za sebou, následované po pár stanovištích zase nějakou jedničkou. To jsou takové ty minikrize, které přichází v průběhu závodu, kdy střelec mine jednu sklopku, nevšimne si, kde udělal chybu, znejistí a začne dělat další chyby. Na krizi po netrefené sklopce platí si vždycky říct, co to bylo za chybu, i když nevíte, čím to bylo, důležité je, aby si hlava myslela, že to už je vyřešeno. Obvykle si říkám, že jsem to strhnul, a často je to dokonce i pravda. Nemotivujte se negativně. Nemůžete si říct: "Teď už nesmím minout" ale třeba "Teď už vystřelím správně".

I když se díky poháru CAFTA, který nastavil standardy, kvalita tratí v posledních letech hodně zlepšila, pamatujte, že HFT je pořád outdoorová aktivita, kterou pro vás připravují nadšení lidé venku v přírodě, často v komplikovaném terénu, a proto trať nikdy nebude dokonalá, vždycky na ní najdete věci, které se vám nemusí líbit a občas i balancují na hraně pravidel a zvyklostí. Přistupujte proto ke střelbě pozitivně, nenechte se rozhodit tím, že vás někde vleže tlačí kořen, nebo když stanoviště se stojákem není úplně rovné, berte to jako výzvu. Pokud budete střílet dobře naladěni, tak nastřílíte více bodů. Kdo si stěžuje, brblá a je otrávený z každé maličkosti, ten nikdy nic nevyhraje. Třeba takový Pussylala od té doby co přestal nadávat, tak se ve střelbě výrazně zlepšil a pravidelně atakuje první místa. 

 

Všímejte si maličkostí. Bodové rozdíly mezi střelci jsou těsné a i drobnost může rozhodnout. Sledujte, co dělají ostatní, učte se od nich. Když zrovna nestřílíte, pozorujte vedlejší sklopky, ne všechny dráhy jsou dokonale postavené a často si můžete pomoct nějakým srovnáním vzdálenosti. Typicky je to případ stanovišť vedle klečáků a stojáků. Povinné polohy jsou obvykle postaveny na 30 metrů, takže poskytují docela dobré měřítko k vedlejším sklopkám.

 

Při míření dávejte pozor na blízká stébla trávy, v optice je nevidíte, a proto trávu kontroluji ještě pohledem podél hlavně. Pokud jsou stébla těsně před sklopkou, tak to do killzóny obvykle projde, ale pokud trefíte stéblo těsně před hlavní, tak to diabolku zcela destabilizuje a obvykle netrefíte ani ten strom se sklopkou. Jinak obecně by stébla před killzónou neměla být, je to tak na hraně pravidel, kde platí zásada férovosti pro všechny, jelikož první střelci to pročistí těm dalším, kromě toho třeba střelci větších postav to dají z loktů ještě nad trávou, ale ti menší už ne. Každopádně pokud si myslíte, že je tam stébel hodně, tak neváhejte zavolat rozhodčího a požadujte úpravu, stejně jako v případě třeba větve, která se kýve ve větru a různě zakrývá terč. Jednoduše zavolejte rozhodčího, ten je tam kvůli vám a on je ten člověk, který posoudí, zda jsou námitky oprávněné a rozhodne o dalším postupu.

 

Nezapomeňte si v tréninku vyzkoušet také střelbu z opačné strany kolíku než jste zvyklí. Tedy z pravé strany pokud jste pravák a z levé strany pokud jste levák. Taky si někde vyzkoušejte střelbu s dotykem kolíku kolenem, kdy se vysunete o pěkný kus mimo kolík. Pomůže vám to řešit právě situace, kdy nechcete riskovat zásah nějakého stébla a podobně, při závodě pak nebudete překvapení a rozhození, když budete muset vystřelit jiným způsobem, než jste zvyklí.

Na diabolky si pořiďte nějaký ten budík, zaklapávací krabičku nebo si je zastrkejte do speciálních držáků z molitanu na optice nebo i jinde, způsobů je spousta. Prostě je mějte nějak rozumně po ruce, ať na stanovišti netrávíte čas jejich dolováním ze standardní krabičky, kterou v průběhu závodu obvykle ještě vysypete.

 

Dbejte na osobní komfort. Tím myslím na vhodné oblečení a obuv, aby vám nebyla zima. Noste čepici, kšiltovka chrání oči před sluncem a před deštěm, a pokud nosíte brýle, tak vám na ně neprší. V létě dbejte na dostatek tekutin. Vzhledem k tomu, že závod trvá několik hodin, tak je dobré si vzít i nějakou svačinu nebo třeba čokoládovou tyčinku, protože cukr uklidňuje. Těžko se střílí, když jste zmrzlí, klepete se, kručí vám v břiše a na stanovišti omdléváte hlady.

 

Čekejte nečekané, buďte vždy připravení se přizpůsobit změněným podmínkám. Na MS v Anglii v roce 2013 hrozně foukalo, takže jsem si nemohl ověřit nástřel, který se mi dle zákona schválnosti rozhodil (měl jsem tehdy Steyr LG110). Záhy po začátku závodu se mi zdálo, že něco není v pořádku, ale nedbal jsem na to, pak jsem se v průběhu závodu podíval do karty a viděl, že v polovině závodu jsem položil asi jenom 5 sklopek a všiml jsem si, že mi to chodí vlevo dolů. Na druhé polovině trati foukal celkem silný vítr zprava, tak jsem to začal brát stylem - nadsadit na vzdálenost nahoru, na vítr doprava a pak to zvednout ještě více nahoru a přidat ještě více doprava, abych vykompenzoval chybu v nastřelení. No a z posledních 15 sklopek jsem jich položil 12.

 

Nejhorší je, když budete tvrdošíjně lpět na nějakém špatném postupu. To se mi například stalo na závodech v Kelmarsh 2012, kde se na části trati střílelo ze světla na louce do stínu v lese, kdy sklopky vypadají dále než ve skutečnosti. Kolíky byly v linii a já jsem špatně určil vzdálenost na první sklopce, další jsem střílel podle ní a obouchal tam všechny horní hrany. Prostě hlava se s tím nesrovnala.

 

Pokud máte stavitelnou pažbu, tak si ji přizpůsobte svým tělesným dispozicím. Tady bych chtěl jenom upozornit, že když je nějaký prvek stavitelný a dá se s ním hýbat, tak to ještě neznamená, že ho musím vykroutit do nějakých nemožných pozic. Stále mě nepřestává překvapovat, jaké variace jsou někteří lidé při nastavování pažby schopni vymyslet. Pamatujte, že puška střílí rovně, tak pokud možno by grip (rukojeť), lícnice a botka měly být taky rovně. Pokud si grip vytočíte doprava, botku doleva a lícnici budete mít nějak našišato, tak to sice bude vypadat efektně, ale přesně střílet prostě nebudete. Pamatujte taky, že HFT není střelba v hale ve stále stejné poloze a co je dobré pro střelbu vleže s nulovým úhlem, tak nebude platit pro střelbu do kopce pod úhlem nebo vestoje, proto musíte najít nějaké univerzální optimum. Obdobně to platí pro spoušť. Pořád se setkávám se střelci, kteří mají jazýček spouště všelijak vytočený do strany, a ještě tvrdí, jak je to pro ně přirozené. Prostě spoušť nemůžete mačkat ze strany, protože pak strháváte, jelikož tlačíte na celou pušku a tlak ze strany o desetinu milimetru znamená centimetry na terči. To jsou pak ty úlety na terči, které se obvykle přisuzují špatné diabolce, fouknutí větru a podobně. Spoušť musíte mačkat kolmo na osu zbraně, a to můžete udělat, když máte spoušť ve správné vzdálenosti podle délky vašeho ukazováčku. Když máte spoušť moc vepředu, tak obvykle strháváte vlevo a když ji máte moc vzadu, tak strháváte vpravo. Pokud máte spoušť příliš vpředu, tak přece nevytočíte kvůli dosahu prstu jazýček vpravo, protože tím strhávání jenom zhoršíte. Odpor spouště nenastavujte příliš malý, není k tomu důvod, nízký odpor neodstraní strhávání, akorát zvyšuje nebezpečí nechtěného výstřelu, pamatujte, že střílíme i v zimě, kdy je citlivost prstu snížena.

 

Povinné polohy jsou základ, trénujte je aspoň občas. Tvoří 20% výstřelů v závodě, rozdává se na nich 12 bodů, ale obvykle způsobují polovinu chyb. Kleky a stoje dokáží vyhrát, ale i prohrát závody, v roce 2015 jsem v Tuhani trefil všechny povinné polohy a díky tomu vyhrál MČR. 

Klek je moje oblíbená disciplína. Při kleku je důležité stabilně si sednout na zadní nohu, k tomu dost pomáhá střelecký klínek nebo váleček, který vložíte pod holeň. Před závodem se obvykle domlouváme se spolustřelci ve skupině, kdo vezme podložku, ale klínek si vždy nosím vlastní, na který jsem zvyklý. Přední nohu dávejte radši o kousek více dopředu než dozadu, chodidlo může být mírně vytočené směrem vpravo, mírné napětí v holeni zvyšuje stabilitu. Zadní holeň by měla být kolmo na směr střelby, prostě potřebujete vytvořit trojúhelník, jehož vrcholy tvoří přední noha + koleno a špička zadní nohy. Předloktí levé ruky položte na levé stehno a koukněte do optiky, zda míříte na cíl. Pokud na cíl nemíříte, tak to nekorigujte zápěstím, ale změnou polohy předloktí. Pravou ruku mějte volně opřenou o břicho nebo o bok. Důležité je, že vás to nesmí nikam táhnout, prostě v optice musíte vidět, že obraz lítá vpravo zhruba stejně jako vlevo, kříž nesmíte na cíl z některé strany dotlačit. Podobné zásady platí i pro střelbu v kleče s oporou. Někteří střelci při kleku s oporou uspěšně používají takzvaný reverzní klek, kdy klečí na levé noze a pravou nohu použijí jako oporu pro loket střílející ruky. Párkrát jsem to taky zkoušel, ale zůstal jsem u klasiky.

 

Střelba vestoje je nejtěžší způsob střelby. Tady nic jiného než trénink nepomůže. Správná poloha je individuální záležitost a musíte si ji najít sami, někdo je rozkročený méně, někdo více, někdo je k cíli natočený více bokem, někdo čelem. Důležité je stát pevně na zemi a uvědomit si, že pušku musí držet kosti, ne svaly. Jestli vám kříž v kleče lítá po killzóně, tak vstoje bude lítat po celé sklopce, o to víc platí zásada, že odchylka musí být na všechny strany stejná, a pokud není, tak se koriguje změnou postoje, netlačí se svaly do protisměru. Nebojte se toho, nikdo není schopen udržet kříž nehybně na cíli, problémem u střelby s optikou je navíc fakt, že tím, že máme 10x zvětšení, tak všechno chvění a všechny pohyby obrazu jsou desetkrát větší. Chybou je, když se člověk snaží zmáčknout spoušť, když se mu zdá, že je kříž uprostřed killzóny, pak obvykle strhne. Spoušť mačkejte plynule, prostě začít mačkat spoušť musíte o zlomek sekundy dřív, než kříž dojde na cíl. Na stanovišti se postavím tak stabilně, jak si myslím, že by to mělo být, zvednu pušku, párkrát cvičně kouknu přes optiku, jestli přirozeně vidím terč, pokud utíká na stranu, tak to koriguji celým tělem tím, že si přešlápnu na jednu nebo druhou stranu. Když se mi zdá hrubé zamíření v pořádku, tak lehce vydechnu a snažím se pušku ustabilizovat a plynule spustit. Často jsem měl problém, že člověk se snaží stále pozici vylepšit, pořád čeká až se ten kříž na killzóně zastaví (k čemuž nikdy nedojde) a pak mu dojde dech a nedokáže vystřelit, nebo v tom horším případě vystřelí, už aby to měl za sebou, a rána pak jde klidně mimo celou sklopku. Časem se naučíte poznat, kdy už to nemá cenu, míření přerušte, párkrát se nadechněte a začněte znovu. Zkuste si dát jednou dvakrát za měsíc 30 ran třeba na tréninkové sklopky a uvidíte, že vám to na závodě začne víc padat. Zlepšujte se postupně, začátečníci se trefují třeba 2x z 10 pokusů, zkuste se dostat třeba na 4-5, prostě abyste věděli, že ze stojáku vždycky nějaké body přinesete a nebudete mít hrůzu na něj vystřelit. Když střílíte stoják s oporou, tak na ten strom netlačte jako byste ho chtěli vyvrátit, to stabilitě škodí, spíš se tak normálně postavte, jako byste chtěli střílet bez opory a o strom se jen tak lehce opřete.

Závod končí posledním výstřelem, závod se nevzdává a nevypouští, ani když vám to v průběhu nejde a sekáte tam jednu chybu za druhou. Občas si závod pořádně protrpět vám vůbec neuškodí, zvyšuje to vaši psychickou odolnost a to se vám v dalších závodech vrátí i s úroky.

 

Jako má Mandy v podpisu: "Bojuj do poslední sklopky". Stát se může cokoliv. Na posledních sklopkách jsem už vyhrál docela dost závodů. Pamatuji si třeba poslední rozhodující závod na zimním poháru 2014, kdy jsem potřeboval vyhrát o 2 body, po pokaženém začátku jsem byl jednu chvíli dokonce na -4, ale nevzdal jsem to, druhou polovinu závodu jsem udělal jenom jednu chybu a nakonec skončil +3 a bral celkově zlato. Podobný průběh měl třeba rozhodující závod na Slovak HFT Open 2015, kde se mi taky ke konci závodu podařilo dohnat ztrátu prohospodařenou na začátku a nakonec vyhrát o jeden bod. Na druhou stranu jsem plno závodů na posledních sklopkách taky prohrál. Ale jak jsem psal výše, myslím pozitivně a na takové věci si radši nepamatuji...

 

Po závodě se moc neradujte, ještě můžete jít do rozstřelu o pořadí na bedně. Ovšem abyste zvládali rozstřely, tak se do nich musíte prvně dostat. Rozstřel je svérázná disciplína, abyste se do něj dostali, tak už musíte něco umět a utkáte se tam s člověkem, který také není žádný začátečník. Je to souboj nervů, často rozhoduje nějaká maličkost nebo někdy i náhoda a těžko říct dopředu, jak to dopadne. Někdy sledujete, jak se oba střelci trápí a nejsou schopni trefit nejlehčí sklopky, jindy vidíte, jak se vybičují k neuvěřitelným výkonům a skládají sklopky jednu za druhou. Člověk se obvykle nervuje a vyčítá si, proč nedal ten jeden bod navíc, ale po čase mi rozstřely začaly připadat normální, začal jsem je brát jako pokračování závodu a na rozstřely se těším. Takže si vždycky říkám: "Jo, pojďme, dáme si ještě pár ran navíc."

Po závodě se nezapomeňte postarat o pušku. Není to žádná věda, po příchodu domů ji nechte volně v otevřeném kufru vyschnout. Když je venku chladno, tak se na jejím povrchu i uvnitř při změně teplot vysráží voda a ta se prostě musí odpařit. Jinak nic nedělejte, není potřeba nic mazat, s výjimkou pušek, které jsou ocelové a háklivé na rez na povrchu, když se jich dotýkáte zpocenýma rukama (např. HW97), pak je dobré povrch lehce ošetřit nějakou tuhou vazelínou. Hlaveň nemažte, hlaveň se maže sama diabolkami, které jsou samy už z výroby pokryté vrstvičkou maziva.

 

Přesto je však nutné hlaveň občas vyčistit. Ale s rozumem, špatné je čistit po každé střelbě stejně jako nečistit vůbec. Na to jak správně čistit existuje mnoho metod a dají se o tom napsat celé knihy. Střelbou se v drážkách usazují částečky olova a časem nános naroste tak, že začne mít negativní vliv na přesnost, a pak se musí drážky vyčistit. Mně se osvědčila čistící struna a bavlna. Tady jenom upozorním, že musíte najít správné množství bavlny, která tou hlavní projde opravdu ztuha, ty drážky se čistí mechanicky a používáte na to dost velkou sílu. Olovo se prostě musí z těch drážek mechanicky strhnout, na bavlně pak vidíte špínu a olověné šupinky. Po vyčištění se následujících pár ran projeví sníženou rychlostí a přesností, dokud se drážky od diabolek zase nenamažou. Někdy drážky už mechanicky vyčistit nejdou a musí se vyčistit chemicky nějakým k tomu speciálně určeným koupeným roztokem (Lead Remover). Každá hlaveň vyžaduje nějaký jiný interval čištění, někdo nemusí čistit celý rok a jiný čistí po krabičce, ale každopádně to není nutné nijak přehánět, přehnaně časté čištění nemá význam.

 

Pokud jste to dočetli až sem, tak doufám, že jsem vám pomohl, a že jsem to nepsal zbytečně. Bavte se střelbou, střílejte, choďte na závody, je to skvělý sport, který vám umožní rozvíjet sama sebe a poznat spoustu nových přátel. Prostě střílejte, spousta věcí přijde sama.

Copyright © 2013 - 2018 Fieldtarget.cz. Vytvořila POČÍTAČOVÁ POHOTOVOST s.r.o.
Nahoru