Evanix REX-P

Рейтинг:   / 5

ПлохоОтлично 

Подробности

Родительская категория: RECENZE

Категория: Větrovky

Опубликовано 08.08.2016 00:00

Автор: Kubajzz

Je to puška nebo pistole? To je asi první otázka, která vás napadne, když uvidíte tuto novinku od firmy Evanix. Známý korejský výrobce vzduchových zbraní se rozhodl jít cestou výkonu a nedávno přišel s ucelenou řadou zbraní REX, s kterou se snaží vyždímat maximum z koncepce, s kterou se setkáváme nejčastěji u výrobků firmy Airforce Airgun (v Evropě známé jako Gunpower). Korejci to vzali od podlahy, takže vyrobili pušku, karabinu i pistoli.

Na obrázku níže vidíte tři verze modelu REX. Nahoře je pistole REX-P, o které bude tento článek, pod ní je karabina REX a dole je výkonná puška REX-FA v ráži 7,62mm, která už kvůli smysluplnému počtu výstřelů musí používat objemnou kartuši z kompozitního materiálu. O dalších variantách se mi nepodařilo nic zjistit, protože web výrobce není aktualizovaný a o modelu REX mlčí. Pravděpodobně budou existovat i další verze, protože jak se snadno dovtípíte, stačí pouze libovolně měnit hlavně a kartuše a tak tvořit varianty podle toho jak si myslíte, že se trefíte do vkusu zákazníka. Délka a ráže je prakticky neomezená a kartuší jsem zatím viděl tyto 3 typy.

Model REX-P se sice označuje jako pistole, ovšem musím rovnou napsat, že sám si zařazením zbraně mezi pistole nejsem tak úplně jistý, jelikož je to celkem pořádný kus železa. Hmotnost bez optických mířidel je 1,8 kg, což zhruba odpovídá pistoli Desert Eagle. Hlaveň v ráži 5,5 mm měří na délku 21 cm a celková délka s krátkou kartuší pak činí rovných 50 cm. Vzhledově mi to ze všeho nejvíc připomíná malý samopal.

Korejcům se zjevně zalíbil systém používaný u zbraní Gunpower (který ovšem konstruktéři z Evanixu poněkud modifikovali), který známe třeba z modelů SSS nebo Stealth. Předností tohoto systému je jednoduchost a velmi rychlé otevření ventilu, který dokáže do hlavně pustit relativně velké množství stlačeného vzduchu. Nevýhodou je značně těžký úderník s dlouhým chodem, který bije proti směru výstřelu, takže zesiluje zpětný ráz a zbraň se při střelbě chová "zvláštně".

Známým problémem klasického Gunpower systému je natahování úderníkové pružiny, které se provádí napřímo pomocí jednoduchého výstupku na boku zbraně. Síla je potřeba značná a u velmi výkonných zbraní nepříjemná a slabším jedincům může dokonce zcela znemožnit nabití. Evanix proto do zbraně vložil pákový převod, kde napínací páku tvoří lučík zbraně. Při stažení lučíku směrem dolů dojde k současnému odkrytí nabíjecího prostoru a natažení bicí pružiny. Stejný způsob použil Evanix již u nedávno představeného modelu Ibex .45.

Objem malé kartuše může být odhadem tak necelých 100 cm3 a plní se po sejmutí gumové krytky pomocí jednoduchého plnícího pinu (quickfill).

Pracovní tlak je v rozmezí od minimálních 50 bar až po maximálních 200 bar. O aktuálním tlaku střelce informuje malý manometr v zadní části, kde je během střelby chráněn gumovou krytkou. Výdrž stlačeného vzduchu silně ovlivňuje nastavený výkon zbraně a pohybuje se od asi 8 ran při nastavení na maximum (asi 40 joule - už na zbrojní průkaz), až po asi 100 ran při nastavení na terčovou hodnotu kolem 5 joulů.

Ke zbrani jsem měl k dispozici dvě kartuše (krátkou a dlouhou), které jsou při střelbě zašroubované v těle zbraně. Pro jejich výměnu musíte sundat weaver lištu, protože pod ní se nachází zajišťovací šroubek, který brání vyšroubování kartuše. Pokud zajišťovací šroubek nedotáhnete, tak můžete kartuše měnit jednoduše během pár vteřin.

Kartuše jsou pokryté vrstvou gumy, takže vás v zimě při přilícení nebudou bolet zuby od studené trubky.

Na kraťoučké hlavni je uchycen kompenzátor hluku a na něm je navlečen ozdobný kryt s všelijakými dírami, optimista by je nazval chladícími otvory. Podle mých uší plní kompenzátor také spíš okrasnou funkci, jeho účinek je minimální.

Nabíjení zbraně je poměrně netradiční. Pistoli uchopíme klasicky pravou rukou za rukojeť a levou rukou stáhneme lučík, který tvoří pohyblivá páka, směrem dolů, dokud se nezachytí o otočný záchyt na pravé straně.

Tím dojde k natažení úderníku a zároveň k otevření nabíjecího okénka. Do odkrytého žlábku vložíme diabolku a prsty ji zasuneme kousek do hlavně. Není tam moc místa a chce to trochu cviku.

Důležité je diabolku kousek zatlačit do hlavně a tím ji v hlavni zafixovat, protože po uzavření závěru by při další manipulaci mohla vypadnout do nabíjecího prostoru. To je jedna z nevýhod tohoto řešení.

Pak ukazováčkem levé ruky odsuneme otočný záchyt lučíku a vrátíme lučík do původní polohy. Přítomnost pojistky proti vrácení lučíku mi nebyla příliš jasná, spíš to střelce otravuje, pak jsem si ale uvědomil, že při nabíjení zbraně by mohlo dojít k nechtěnému stisknutí spouště, což by mohlo mít pro střelcovy prsty v nabíjecím otvoru poměrně nepříjemné následky. Takto potřebujete k zavření závěru obě ruce, takže nemůžete mít prsty tam, kam nepatří.

Na pravé straně pistole pak najdeme klasickou posuvnou pojistku proti nechtěnému výstřelu označenou velkými písmeny S (Safe) a F (Fire).

Rukojeť REXu je stejná jako u už dříve představovaného modelu Evanix Sniper (nebo Daystate Pulsar - zjevně to berou od stejného dodavatele), jen spodní část rukojeti už není odklápěcí, ale jenom uzavřená zacvakávací plastovou krytkou.

Na horní část zbraně je přišroubovaná standardní weaver lišta, takže s montáží kolimátoru nebo puškohledu nejsou žádné problémy. I když musím říct, že spíš by se mi líbilo, kdyby byla vyfrézovaná přímo v přední části, protože vzhledem k tomu, že je to pistole, ta lišta značně zvyšuje výšku optiky. Ale ze všeho nejvíc bych uvítal, kdyby tam byla obyčejná mechanická mířidla s muškou a hledím.

Po dobu testu jsem měl na zbrani nasazen kolimátor (asi Hawke, je to vzorek bez označení) s možností červeného nebo zeleného podsvícení záměrného bodu, určený pro weaver lištu.

Vzhledem k přesahu kartuše směrem dozadu je celá pistole poměrně pěkně vyvážená a v ruce se tudíž zdá podstatně lehčí než by se mohlo zdát.

Do ramene si REXe nezapřete, na to je moc krátký, ale dá se při střelbě aspoň opřít o tvář.

Vlastní střelba probíhala bez závad, jen na způsob ovládání a nabíjení je potřeba si trochu zvyknout. Hlavní výtku bych měl k odporu spouště, který je velmi vysoký, fakt musíte za tu spoušť zabrat. Jsem si vědom, že to není žádná sportovní záležitost, ale zbraň pro zábavu a demolici různých předmětů, ovšem to už je na mě trochu moc. Asi by se to dalo upravit, ale zbraň není moje, tak jsem na to nesahal. Po zmáčknutí spouště cítíte jak se vevnitř pohybuje těžký úderník, navíc směrem ke střelci, což rozhodně nemá na střelbu úplně příznivý vliv.

Testovací terče jsem nastřílel v sedě s oporou o klínek na klečák na běžnou vzdálenost 10 metrů, s energií 5 joule. No, musím říct, že jsem ten terč čekal podstatně horší.

Pokud jste to dočetli až sem, můžete se podívat, jak má REX přiškrcený průtok vzduchu pomocí červíku s malou dírkou, který je zašroubován do ventilu.

Pokud červík vyšroubujete ven, připravte si sluchátka. A to myslím vážně, protože jestli jste někdy slyšeli prasknout pneumatiku u auta, tak to je stejný zvuk.

Na fotografii níže je celé těleso ventilu. V levé části je vidět bílé silonové těsnění. Po dopadu úderníku na spodní část ventilu dojde k vniknutí stlačeného vzduchu dvěma otvory do středu ventilu, odkud pokračuje směrem do hlavně. Vzduch je veden po velmi krátké dráze přímo k diabolce. Je to jednoduché a spolehlivé řešení, které umožňuje dosahování těch nejvyšších výkonů.

Závěrem bych dodal, že je to rozhodně zajímavá zbraň. Její využití je pro mě docela sporné, na pistoli je moc velká a na pušku je zase moc malá. Zřejmě by ji využili příznivci malých výkonných zbraní pro lov drobných škůdců, jako jsou potkani a podobná havěť, ale ti by jistě museli pořešit hlučnost. Vzhledem k modulární koncepci REXe vidím největší potenciál v možnosti přikoupit si hlavně a různé typy kartuší a stavět si zbraň podle nálady. Kdyby se například k této krátké pistoli dala pažba s půllitrovou kompozitní láhví, tak by to pro rozbíječe lahví a příznivce military stylu nemusela být vůbec špatná volba.