EDgun Matador

Рейтинг:   / 0

Подробности

Родительская категория: RECENZE

Категория: Větrovky

Опубликовано 03.06.2012 19:43

Автор: Kubajzz

Firma EDgun byla založena v roce 2002, kdy hned začala s konstrukcí a hromadnou výrobou kompaktní pušky v Bullpup stylu, pojmenovanou Matador. Díky neotřelému vzhledu, solidnímu zpracování a neposlední řadě dobrým výkonům se tento model stal v Rusku značně populárním. Zpočátku Matadora vyráběli řemeslným způsobem na univerzálních strojích, ale v roce 2008 byl uzpůsoben pro hromadnou výrobu na přesných CNC obráběcích centrech.  Každý EDgun je ručně zkompletován, zkontrolován a zvlášť nastřelen. Nástřelný list je pak přiložen ke zbrani. Díky nemožnosti vývozu zbraní z Ruska byla v ne tak dávné době výroba zbraní přesunuta do nových výrobních prostor v Estonsku.

V současnosti se Matador vyrábí ve čtyřech verzích, které se od sebe navzájem liší celkovou délkou, délkou hlavně a objemem zásobníku tlaku. Nejdelší je verze Long, která poskytuje největší výkon a počet ran, pak následuje podle velikosti nejběžnější verze Standard a Short pro ty, kteří preferují menší velikost. Nejkratší je Ultrakompakt, který se už prodává pod názvem Lelya. V nabídce EDgunu je i pistole Veles.

Je poněkud zajímavé, že všechny modely jsou vyráběné pouze ve verzi Bullpup. Tento typ pušek je veden snahou o maximální zkrácení celkové délky při zachování pokud možno co nejdelší hlavně. Hlavní myšlenka je ve využití prázdného prostoru pažby, proto je do tohoto prostoru posunutý závěr s hlavní. Myšlenka je to krásná, ale přináší hned několik konstrukčních problémů. Především je nutné používat optiky usazené vysoko nad hlavní, jinak by střelec nebyl schopen přilícit. Při samotném přilícení je nutné opírat tvář o hranatý a studený kov závěru. Dále je nutné vyřešit problémy s konstrukcí značně dopředu posunuté spouště, které se obecně řeší pákovým převodem a přenosem pohybu pomocí dlouhé tyčky až do samotného vnitřního spoušťového mechanismu. A v neposlední řadě musím připomenout dosti obtížné nabíjení kvůli posunu závěru dozadu k samotnému rameni střelce.

Představovaná zbraň je model Matador Standard v ráži 5,5 mm. Tedy model v prostřední velikosti o celkové délce 745 mm, kde délka hlavně činí 470 mm. Celá puška pak váží kolem 2,7 kg. Úsťová rychlost je stavitelná až k hranici 320 m/s podle typu použitého střeliva.

Vzduchová kartuše se nachází pod hlavní a má objem 289 cm3. V přední části je umístěn kontrolní manometr, cejchovaný do hodnoty 350 bar. Samotná kartuše je pak určena pro provozní tlak 210 bar. Ve spodní části pod manometrem nalezneme otvor pro plnící nástavec quickfillu. Tvar a rozměr plnícího nástavce je shodný s nástavcem pro HW100, což je dobrá zpráva, protože standardizace vám umožní si naplnit i od někoho jiného. Méně dobrá zpráva je, že plnící otvor v kartuši není nikterak krytý, a tak vzniká nebezpečí jeho zanesení nečistotami, což například v lese není žádný problém. O správné dávkování stlačeného vzduchu se stará vnitřní regulátor tlaku.

Na levé straně závěru se nachází označení modelu a nápis informující, kde byla puška zkonstruována a kde je vyráběna. Na pravé straně pak nalezneme logo výrobce, označení ráže a výrobní číslo. Jedná se o jednoranovou zbraň, a proto k ní neexistují žádné zásobníky. Vkládání diabolek je řešeno výřezem v horní části závěru a posuvnou tyčkou, která posunuje diabolku do hlavně.

Nabíjení se provádí klasickou kličkou na pravé straně, po jejím otočení a natažení do zadní polohy dojde k napnutí bicího mechanismu a zároveň k odkrytí nabíjecího otvoru ve výřezu v zadní části. Po vrácení kličky dopředu dojde k zasunutí diabolky do hlavně a uzamčení závěru. Celý proces nabíjení je vzhledem k tomu, že závěr je posunutý hodně dozadu, poněkud nepohodlný. Zbraň neobsahuje žádnou pojistku, což sice pro sportovní střelbu není nutné, ale vzhledem k předpokládanému loveckému využití by to jistě bylo vhodné.

Pažba má značně neobvyklý tvar, už od prvního pohledu je znát, že designér dbal na bezproblémovou (hranatou) technologii výroby na CNC obráběcím centru. Přes svůj podivný vzhled však obsahuje vychytávky, které člověk zjistí až při vlastní střelbě. První je výrazná prohlubeň nad botkou, kterou lze s výhodou použít pro oporu palce při manipulaci s nabíjecí kličkou. Druhou je "most" mezi koncem rukojeti a zadní částí pažby, který se výborně uplatňuje jako držadlo při přenášení. A třetí vychytávkou je zvláštní zobák na konci pažby, za který se dá zbraň dobře chytit při střelbě v sedě, jak je vidět na přiložené fotografii.

Na horní části rámu se nachází přídavná lišta pro montáž střelecké optiky o standardní šířce 11 mm (na přání lze dodat weaver lištu). Optika se proto nachází poměrně vysoko nad hlavní, bez vysoké lišty by však nebylo přilícení možné. To je daň za bullpup koncepci. Na některých fotografiích vidíte Deltu 6-24x42 s přední paralaxou a na jiných Hawke 8,5-25x42 s bočním ovládáním paralaxy.

Vlastní střelba ve mě zanechala poněkud rozporuplné pocity. Podotýkám, že moje subjektivní pocity. Co vyhovuje mně, to nemusí vyhovovat někomu jinému. Puška se obtížně nabíjí, jelikož se s klikou a diabolkou manipuluje mimo těžiště v zadní části zbraně, takže puška pořád přepadává dozadu.  Jen málo pušek, ze kterých jsem střílel, mělo tak tvrdou spoušť. Poladění na místě částečně pomohlo, ale stejně byla pořád hodně tvrdá. Otázka je, jestli tomu tak bylo pouze u tohoto konkrétního kusu nebo je to obecný problém celé řady a koncepce bullpup jako takové. O opírání tváře o kov závěru už jsem psal, příjemný pocit to není.

Na druhou stranu je třeba říct, že přes množství hran jsem se jich nikde nedotýkal, na to si stěžovali zase jiní střelci. Spíš mi vadila ta dřevěná přepážka (most, držadlo), kterou jsem vnímal jako tlak na zápěstí. Puška je krátká a lehká, dobře se s ní tedy manipuluje a disponuje slušnou přesností. Nástřely na 30 metrů v sedě s oporou si můžete prohlédnout na přiložených fotografiích. 

Jako shrnutí bych už jen dodal, že se jedná o velmi kvalitně zpracovanou zbraň. Ovšem v Bullpup koncepci, která nemusí každému vyhovovat. Tudíž bych každému radil, si ji před nákupem u někoho radši prohlédnul a vyzkoušel a rozhodl se až poté.