Daystate Grand Prix

User Rating:  / 0

Details

Parent Category: RECENZE

Category: Větrovky

Published on Friday, 05 October 2012 00:33

Written by Kubajzz

Daystate Grand Prix je pokus o vytvoření dokonalé pušky pro střelbu FT. V této disciplíně je nutné velmi přesně zasahovat terče na různé vzdálenosti až do 50 metrů. První vlaštovkou sériově vyráběných specializovaných zbraní pro tento druh střelby byla AirArms Ev2, která ve světě zaznamenala solidní úspěch a odpověď od konkurence na sebe nenechala dlouho čekat. Steyr se svým modelem LG110 FT se vydal cestou klasické koncepce s vysokou modularitou jednotlivých dílů a tudíž možností postavit velké množství variant. Daystate se naproti tomu snaží útočit na poli elektronických zbraní.

U Daystate si uvědomili starou poučku, která říká, že hlaveň střílí, ale pažba trefuje. A proto bylo jasné, že jestli má vzniknout dobrá puška, pak musí mít dokonalou pažbu. A vyrobit dobrou pažbu není zrovna snadné, a proto se firma obrátila s požadavkem na svého dvorního designéra Garyho Canea. Jako základ pro stavbu byl použit model Mk4, který se pokusil upravit podle zkušeností a připomínek předních FT střelců a nutno říct, že se mu to povedlo. Gary Cane je mimochodem autor pažeb na Mk3, Mk4, Airwolf nebo Air Ranger. Neomezuje se však pouze na práci pro Daystate, ale vlastní vlastní firmu a z jeho dílny pochází například Logun Mk2 Professional nebo krásné pažby pro Steyr LG110 nebo pro Weihrauch HW100. Závodní modely větrovek pro FT jsou značně specifické, vyznačují se především vyšší hmotností a vysokým palmrestem ve spodní části předpažbí, který slouží jako opora o koleno při střelbě v sedě.

Jako materiál pro výrobu pažby posloužila lepenice z dřevěných dýh, která se vyznačuje vysokou pevností a odolností proti povětrnostním vlivům. V horní části předpažbí jsou vyfrézované ventilační otvory, ve spodní části je pak umístěna hliníková kolejnice, do níž je možné upevnit střelecký bipod. Kolejnice zároveň slouží k upevnění rozměrného stavitelného palmrestu vyrobeného ze stejného materiálu jako celá pažba.

Ve své střední části pažba přechází do výrazně skloněné rukojeti s naznačenými opěrnými výřezy pro prsty střílející ruky. Lučík je součástí pažby. Rukojeť umožňuje klasický úchop  i úchop s palcem zvednutým nahoru a volně položeným ve výřezu v pažbě. Prostor pro úchop lze nastavit podle velikosti střelcovy ruky pomocí vertikálně stavitelné spodní části (palm shelf), takže ruka může zaujímat při střelbě stále stejnou pozici.

V zadní části najdeme výškově i stranově stavitelnou lícnici, jejíž korekce se provádí jednoduše pomocí šroubu na pravé straně. Vzhledem k primárnímu využití pro FT a cenové kategorii je s podivem, že pažba je zakončená obyčejnou gumovou botkou. Sice stavitelnou nahoru a dolů, ale na hák nebo na jiné nastavení zapomeňte, a to je první výhrada k pažbě.

Druhá výhrada je, že ta puška je těžká. S optikou se prakticky jistě dostanete přes 6 kg a to už je dost. Při FT střelbě to ovšem není na škodu, ale při HFT už vyšší hmotnost může vadit. I když jak komu, protože současný mistr světa v HFT, které se konalo v Kelmarsh, Anthony Archer střílí právě Grand Prixem.

V případě Grand Prix se jedná o limitovanou verzi, která byla vyrobena v celkovém počtu 200 (?) kusů. Puška se vyráběla pouze v ráži 4,5 mm, jelikož je to závodní zbraň, a proto by v jiné ráži ani neměla smysl. Hlaveň je z produkce Lothar Walther s označením Match Grade.

Kartuše pracuje s obvyklým tlakem 110-200 bar (maximum 230 bar) a umožňuje zhruba 110 (135) plnohodnotných výstřelů s energií 16 joule. Plní se pomocí jednoduchého quickfillu pod krytkou v přední části.

Puška je elektronická, tedy neobsahuje klasický úderník s pružinou, ale je vybavená technologií CDT (Capacitor Discharge Technology) a MVT (Mapped Velocity Technology), která analyzuje rychlost střely z vestavěného chronografu a podle toho koriguje čas otevření hlavního ventilu pomocí čipem řízených elektromagnetů. Čas otevření ventilu je proto velice krátký a Lock Time (čas od zmáčknutí spouště po opuštění hlavně diabolkou) se pohybuje okolo hodnoty pouhých 5 milisekund (to je údajně o 40% méně než nejrychlejší mechanické systémy), což má za následek velice rychlý cyklus výstřelu.

Na levé straně zbraně se nachází digitální display, na kterém se zobrazují informace podstatné pro střelbu:

- tlak v kartuši

- napětí baterie

- údaj o rychlosti vystřelené diabolky

- počet výstřelů

Vnitřní baterie umožňuje na jedno nabití vystřelit několik tisíc ran a pak se musí opět nabít. Pokud se z pušky delší dobu nestřílí (obvykle v zimě), tak výrobce doporučuje baterii nabíjet každé tři měsíce.

Samotná spoušť je vlastně mikrospínač a vlastní spuštění tak nejvíce připomíná kliknutí myší. Samozřejmě je plně seříditelná podle požadavku střelce. Celý cyklus výstřelu je velice rychlý, což má kladný vliv na spotřebu vzduchu a snižuje možnost případného stržení rány.

Nabíjí se klasicky pomocí kličky v zadní části, po jejímž zatažení dojde k odkrytí nabíjecího otvoru. Do žlábku před hlavní se položí diabolka a při vrácení kličky dopředu dojde k zasunutí diabolky do hlavně. Při nabíjení máte zvláštní pocit, protože směrem dozadu ani dopředu nenatahujete žádnou pružinu a klička neklade žádný odpor.

Přiložené terče jsem nastřílel na 30 metrů. Střelba z ní je zážitek, je to jedna z nejpřesnějších zbraní s jakou jsem se kdy setkal, když si dáte záležet tak je to prostě kombajn na desítky. Puška je těžká, pokud ji v FT sedu opřete předním palmrestem o koleno, tak máte pocit, že nemůžete minout.

Jedná se o unikátní zbraň s vynikající ergonomií a z toho plynoucí skvělou přesností, která se bohužel už nevyrábí. Menší otazník se stále vznáší nad elektronickou koncepcí, která přecijen vyžaduje více starostí a přináší i jistá rizika. O tom jestli se elektronické verze větrovek bude na závodech stále více prosazovat, rozhodne až čas.