BSA R10

Hodnocení uživatelů:  / 0

Podrobnosti

Nadřazená kategorie: RECENZE

Kategorie: Větrovky

Zveřejněno 13. 10. 2012 23:29

Napsal Kubajzz

S větrovkou BSA R10 jsem se setkal poprvé před několika lety na srazu v Panenských Břežanech. Jednalo se však o první verzi, jejíž vznik byl zřejmě značně uspěchaný a tudíž vykazovala některé fatální nedostatky. Namátkou si vzpomínám na otřesně zpracovanou hlaveň, zbastlený způsob otáčení zásobníků a šroubek na štelování spouště snad ze zinku, kterému se okamžitě strhla hlava. Údajně se výrobci vracely zpátky do fabriky tři z každých čtyř vyrobených kusů, jak jsem se tehdy dočetl na anglických fórech. Je to s podivem, protože například model Techstar považuji za slušně zpracovanou větrovku. V BSA (The Birmingham Small Arms Company Limited) se však vzpamatovali a uvědomili si, že dál takhle hazardovat se svým jménem nemohou, výrobu modelu R10 zastavili a pustili se do konstrukčních a výrobních změn. Výsledkem jejich práce je vznik modelu Mk2 do kterého bylo zapracováno celkem 25 (!) změn oproti verzi Mk1. Podívejme se tedy na výsledek jejich snažení.

BSA R10 je větrovka v populárním loveckém stylu. Tato kategorie větrovek je nejprodávanější, protože tyto pušky jsou obvykle lehké a snadno ovladatelné, disponují zásobníkem diabolek, což je především u rekreační střelby velmi příjemná záležitost, nejsou drahé jako sportovní speciály a v neposlední řadě jsou hezké. Základní koncepce nebyla zvolena vůbec špatně. Byly na ní použity vymoženosti jako regulátor tlaku, který je známkou vyšší třídy větrovek, dále desetiranový zásobník, který na anglické poměry nezvykle nevyčnívá z boku nad obrys zbraně a objemná tlaková kartuše, zaručující na jedno naplnění vysoký počet výstřelů.

Představovaná zbraň je v ráži 4,5 mm s výkonem v zákonném limitu 16 joule. Vyrábí se i v FAC (Fire Arms Certifikate) provedení, tedy s vyšším výkonem, který v případě ráže 5,5 mm může dosáhnout až 40 J. Drážkovaná hlaveň má na délku 385 mm a je krytá pouzdrem, které ji o několik centimetrů přesahuje a zároveň tak částečně plní i funkci tlumiče. Kdo má rád ještě větší ticho, může použít závit na pouzdru k našroubování sekundárního tlumiče a tím hluk střelby dále snížit na úroveň, která už nebude vadit sousedům. S potěšením mohu napsat, že hlaveň není tenká, ale má tloušťku poctivých 16 mm. Ostatně stejně tomu bylo i u jiných BSA, které jsem viděl.

Konstruktéři si dobře poradili s plněním stlačeného vzduchu a zvolili stejný princip jako má například HW100. Tedy použili kombinaci odnímatelné kartuše i quickfillu, takže způsob plnění ponechali na uživateli. Tento způsob má výhodu v tom, že pokud chcete rychle plnit, tak použijete quickfill, ale zároveň se nezbavujete možnosti mít druhou kartuši a tu jenom vyměnit, když dojde tlak v případě, že jste třeba na cestách. Kartuše má objem 200 ml, plní se maximálním tlakem 232 bar a je zašroubovaná v přední části zbraně. Tady musím napsat, že sice je to standardní tlaková láhev, ale tím pádem je nutné mít v těle zbraně ještě quickfill a manometr, což způsobuje, že láhev je dosti vepředu, to posunuje těžiště a zbraň je tak trochu těžká na předek. Na druhou stranu je to jednodušší a levnější řešení než udělat manometr a quickfill součástí kartuše.

Puška obsahuje regulátor tlaku, který má kladný vliv na konzistenci a počet výstřelů. Na jedno naplnění je puška v ráži 4,5 mm a s výkonem 16J schopna vystřelit asi 150 ran.

Jedná se o opakovací zbraň, a proto se ke zbrani dodává diskový desetiranový zásobník. Ten je poměrně složitý, jelikož musí obsahovat i otáčecí mechanismus s natahovacím pérem, ale alespoň není plastový, nýbrž kovový a v průběhu střelby jsem s ním nezaznamenal žádný problém. Celý zásobník je v pušce držen posuvným šoupátkem na přední části rámu. Jeho plnění se provádí tak, že vždy se do otvoru v dolní části zasune diabolka a pak se prstem pootočí o jednu desetinu otáčky, tím dojde k odkrytí dalšího prázdného otvoru a postup se opakuje. Vlastní disk je vyroben z hliníkové slitiny a na obvodu je číslován, takže při pohledu z boku je střelec vždy informován, kolik ran ještě zbývá. Jenom škoda, že po vystřelení poslední rány umožní nové přebití a tím pádem výstřel naprázdo. Bohužel zásobník se stále nepochopitelně po anglicku zasouvá do zbraně z levé strany, což na mě nepůsobí zrovna ergonomicky a navíc to způsobuje problémy v případě použití většího kola paralaxy na optice. I když to může být také jenom otázka zvyku. Také cena jednoho zásobníku, která činí 40 liber mě nenaplňuje zrovna nadšením. Pokud se chcete účastnit HFT závodů nebo ještě dále zvýšit přesnost střelby, můžete si dokoupit jednoranný podavač, který se vloží místo zásobníku a pak můžete do zbraně diabolky vkládat po jedné. Jednoranný podavač značně připomíná ten používaný v HW100, ale bohužel se automaticky nevyklápí a musíte ho vyklopit prstem.

Zbraň se ovládá standardně bez zvláštních záludností. Natahování bicího mechanismu a otáčení zásobníku má na starosti klasická klička, která je ohnutá směrem dolů, aby příliš nevyčnívala do boku a aby nevadila použití optiky. V zadní části je mechanická pojistka, jejíž polohy jsou výrazně označeny písmeny F (Fire) a S (Safe).

Pažba je velmi silnou stránkou BSA R10, neboť tak pěkně udělanou pažbou se může pochlubit jen málo větrovek. Použitým materiálem je ořech, který je v přední části u kartuše a ve spodní části rukojeti elegantně doplněn cizokrajným dřevem (rosewood). Rukojeť je výrazně skloněná dopředu, jak velí současný sportovní styl a vysoko vytažená lícnice usnadňuje opření tváře při zamíření přes puškohled. Exponované plochy předpažbí a rukojeti jsou pak prokryty hustou sítí laserem vypálených drážek, které zvyšují jistotu úchopu. V zadní části pažby je z obou stran vypálené logo firmy BSA - tři zkřížené muškety. Gumová botka je hezky vykrojená, aby dobře zapadla do ramene a je výškově stavitelná, což u větrovek této kategorie rozhodně není zvykem.

Až na pár výjimek větrovky obecně nemají žádná mechanická mířidla, protože se předpokládá používání střeleckého dalekohledu. K jeho upevnění slouží podélné drážky v zadní části o standardní vzduchovkové rozteči 11 mm. Testovaná zbraň je osazena puškohledem Delta Titanium 4-16x40 s osnovou MilDot. Tato optika je pro vzduchovou velmi vhodná, jelikož má nastavitelnou paralaxu už od asi 7 metrů a zároveň má kvalitní čočky spolu s rozumnými rozměry a hmotností. Díky tomu se za posledních několik let stala již jakýmsi etalonem optik v solidní kvalitě za přiměřenou cenu.

Spoušť má vyloženě lovecký charakter. Sportovní charakteristiku od ní nečekejte, avšak ani tak nebyla zamýšlena a svému účelu plně postačuje a je srovnatelná se spouštěmi opakovacích zbraní podobné kategorie jako třeba HW100 nebo AA410. Narozdíl od nich však má standardně stranově stavitelný jazýček, za což ode mně získává plusové body.

Střelecký test spočíval v plinkingu (volná střelba po všem možném) na seznámení a pak ve střelbě na 30 metrů do terče. Nejprve naplníte kartuši stlačeným vzduchem, pak natáhnete kličku dozadu, zatlačíte šoupátko na levé straně dopředu a vyjmete zásobník, který naplníte diabolkami. Naplněný zásobník vložíte zpátky do nabíjecího otvoru, šoupátko zatlačíte dozadu, čímž zásobník zaaretujete, kličku zasunete dopředu a tím je zbraň připravená ke střelbě. Vlastní střelba probíhala bez závad a terč s pěti a deseti ranami si můžete prohlédnout na přiložené fotografii. Po dobu testu se neobjevila žádná závada, vše fungovalo bezchybně.

Závěrem lze říct, že výrobce se s modelem Mk2 opravdu poučil ze svých vlastních chyb a provedené změny byly k užitku. Výsledkem úprav je příjemný sporter s elegantním designem a nadstandardním zpracováním především pažby. Přes pár nedostatků spíše koncepčního rázu se již jedná o vyzrálou konstrukci, která dokáže konkurovat ostatním zbraním, a to jak vlastnostmi, tak cenou.