Taipan Mutant

Hodnocení uživatelů:  / 6

Podrobnosti

Nadřazená kategorie: RECENZE

Kategorie: Větrovky

Zveřejněno 18. 2. 2015 17:43

Napsal Kubajzz

Těžko říct, co vedlo ukrajinského výrobce Tamaun (Tailor Made Units) k pojmenování svého nového modelu názvem Mutant. Jenom se domýšlím, že to může mít vztah k jeho unikátní vlastnosti, kdy jde snadno přehodit nabíjecí páka z pravé na levou stranu. Každopádně se jedná o název neotřelý, který tady ještě nebyl.

Taipan Mutant vznikl evolucí z předchozího modelu Taipan II, o kterém jsem psal před necelými třemi lety. Nejviditelnější změnou je zcela změněný systém otáčení zásobníku. Výrobce opustil staré komplikované zásobníky s vnitřní pružinou, které bylo nutné natahovat a obtížně se plnily ve prospěch jednoduchých diskových zásobníků, podobných například těm u HW100 nebo Kalibrgunu. Tyto zásobníky jsou otáčeny interním mechanismem. Výhody jsou jasné, zásobník je nenáročný, výrobně levný a nehrozí jeho poškození. Na druhou stranu je nutné vypořádat se s konstrukcí dalších dílů, které jsou součástí pušky.

Koncepce bullpup se vyznačuje tím, že umožňuje maximální zkrácení celkové délky zbraně při zachování dlouhé délky hlavně. Puška je tedy velmi kompaktní, při hlavni o délce 48 cm má celkovou délku pouhých 70 cm. Pokud chcete malou a výkonnou pušku, tak  se prakticky bullpupu nevyhnete. Na druhou stranu tato koncepce s sebou nese také řadu nevýhod, které je také dobré znát. Především je potřeba zmínit ergonomické problémy, protože ne každému může vyhovovat jeho vyvážení s těžištěm vzadu.

Hlaveň v ráži 5,5 mm pochází z produkce CZUB. Na posledních 18 mm hlavně je zúžení v řádu několika setin milimetru (choke). Tyto za studena kované hlavně vyráběné s vysokým podílem ruční práce jsou zárukou přesné střelby. Nedávno jsem navštívil provoz výroby hlavní v Uherském Brodě a musím říct, že jsem byl některými výrobními postupy překvapen. Jsem rád, že poctivé řemeslo ještě nevymřelo.

Na konci je dosti účinný kompenzátor hluku, který umožní i střelbu doma na zahradě bez zbytečného rušení sousedů. Pod hlavní se nachází rozměrná tlaková kartuše, která používá pracovní tlak 250 bar. Plnění stlačeným vzduchem je zabezpečeno klasickým 8 mm plnícím pinem, stejným jako používá HW100, Steyr nebo Edgun. Pro plnění při střelbě jsem bezproblémů používal právě vlastní quickfill z HW100. Tento pin se pro svou jednoduchost a spolehlivost stává ve světě vzduchových zbraní jakýmsi standardem. Ovšem jakákoliv všeobecná standardizace ohledně plnění kartuší je v nedohlednu a každý výrobce si to vyrábí jak chce.

Otvor pro plnící pin je schovaný pod otočným krytem a je tak při střelbě chráněn proti vniknutí prachu a nečistot. O tlaku vzduchu informuje střelce manometr s rozsahem 0-315 bar. Ocenil bych, kdyby na něm bylo barevně vyznačeno použitelné rozmezí.

O přesné dávkování vzduchu při výstřelu se stará regulátor tlaku, který má za úkol udržovat konstantní tlak ve vzduchové komoře. Regulátory tlaku dnes používají prakticky všechny nové konstrukce vzduchových zbraní, protože výrazným způsobem snižují spotřebu vzduchu a zlepšují konzistenci střelby. U pušek bez regulátoru je totiž problém v tom, že jak během střelby klesá tlak vzduchu v kartuši, tak se mění síla jeho přítlaku na ventil, který se tak otvírá na různě dlouhou dobu. Typicky puška bez regulátoru střílí při vysokém tlaku s nízkým výkonem, po dalších ranách, když tlak poklesne se výkon začne zvedat, protože ventil se otevírá delší dobu, až pak zase tlak poklesne na úroveň, kdy se začne snižovat i výkon, dojde k vyprázdnění kartuše. S tímto regulátor nemá problém, protože předpřipraví stlačený vzduch například z hodnoty 250 bar na hodnotu 100 bar, kterou pak udržuje po celou dobu střelby. Proto úderník otevírá ventil stále stejnou dobu a je tak dosažena optimální konzistence střelby. Další věc je, že pušky bez regulátoru musí být obvykle mechanicky optimalizované (průměry kanálků) pro určitou rychlost střely (výkonu), aby byla zabezpečena nějaká rozumná konzistence a spotřeba vzduchu. Pušky s regulátorem umožňují mnohem větší variabilitu nastavení výkonu.

Vzadu se nachází snadno přístupný mosazný šroub pro regulaci napětí bicí pružiny. Jenom škoda, že pro jeho otáčení potřebujete vhodný nástroj (nouzově vystačíte s dvěma malými zkříženými imbusy), více by se mi líbilo, kdyby v šroubu byl otvor na standardní čtyřku imbus.

Ke zbrani se standardně dodávají dva diskové zásobníky, které pojmou 12 diabolek v ráži 5,5 mm. Použitým materiálem je hliníková slitina krytá eloxem v namodralé barvě. Zásobníky jsou vzorně obrobeny. Otvory jsou dostatečně hluboké, takže lze použít i delší střely jako jsou například těžké JSB Monster nebo lovecké JSB Predator s plastovou špičkou. Diabolky jsou v otvorech jištěny proti vypadnutí hned dvojitým gumovým kroužkem.

Vnitřní mechanismus otáčení zásobníků je unikátní konstrukce s jakou jsem se ještě u zbraní nesetkal. Zajímavostí je především, že pro jeho otáčení i aretaci je použita jediná součástka. Zpočátku jsem k němu měl nedůvěru, ale při střelbě fungoval naprosto bezchybně, nestalo se mi, že by se zásobník neotočil a nepodal diabolku do hlavně. Časování a otáčení zásobníku jde velmi hladce a čistě.

Zásobník se do výřezu v těle zbraně vkládá shora a na své pozici je jištěn čepem spojeným se šoupátkem s protiskluzovou úpravou na pravé straně.

Standardem je také praktická vložka pro zvlášť přesnou jednoranovou střelbu, případně využitelná také na závodech HFT. Za tu si u mně zbraň získává další plusové body.

Bicí mechanismus se napíná boční pákou. Tento způsob je mnohem výhodnější než klasická klička. U výkonných větrovek je totiž nutné natahovat poměrně silnou bicí pružinu, a to jde mnohem pohodlněji pákovým převodem. Boční páka navíc dokáže po vyšroubování dvou šroubků "zmutovat" na levou stranu, což jistě ocení levorucí střelci. Dokonce se mně jako pravorukému střelci u bullpupů zdá umístění páky na levé straně jako výhodnější. Jedna z nevýhod koncepce bullpup spočívá v takřka akrobatickém natahování bicího ústrojí, jehož ovládací prvky jsou umístěny zcela v zadní části zbraně a sám jsem při střelbě v sedě s oporou natahoval levou rukou.

Ke zbrani se dodávají dva zásobníky, jednoranová vložka, plnící nástavec a sada několika základních náhradních dílů a těsnících kroužků.

Co se týká pažby, tak oproti staré verzi, se kterou jsem byl před lety dosti nespokojen, jsem zaznamenal rapidní zlepšení její kvality. Zpracování a povrchová úprava je již na dobré úrovni a srovnatelná s jinými výrobci. Přesto si neodpustím připomínku, že by se mi líbil poněkud originálnější design a v zadní části s jednoduchou botkou mi pažba připadá zbytečně široká.

Rukojeť je výrazně skloněná dopředu, drží se velmi dobře a umožňuje snadný dostup ke spoušti. Svým tvarem mně nejvíce ze všeho připomíná rukojeť revolveru.

Pro montáž puškohledu je použita standardní weaver lišta. To pokládám za výhodu, protože má standardní rozměr a existuje na ní mnohem větší výběr montáží. Na vzduchových zbraních obvyklá 11 mm drážka nepodléhá žádnému standardu a výrobci je ve skutečnosti dělají v rozmezí 10-12 mm navíc různými úhly, jak to koho napadne. Pro účely testu jsem zbraň osadil puškohledem Bushnell 4200 Elite Tactical 6-24x50 s osnovou MilDot v ocelové rychloupínací montáži Leupold QRW.

Spoušťové ústrojí si zaslouží zvláštní kapitolu. Po vyšroubování boční krycí desky se vám naskytne pohled na soustavu dokonale zpracovaných součástek připomínající hodinový strojek. Oproti modelu Mutant II jsem zaznamenal jednu součástku navíc. Spoušť je velice snadno seřiditelná pomocí imbusových šroubků a to v rozsahu, který umožňují prakticky jen sportovní zbraně. Tak nějak si říkám, i vzhledem k způsobu otáčení zásobníku, jestli konstruktér není hodinář... :)

V lučíku je umístěna pojistka pro zajištění zbraně, která se odjišťuje poněkud netradičně směrem dozadu.

Při vlastním testu jsem nejprve přeměřil rychlost střely. Prvních deset ran se při naplnění na 220 bar pohybovalo mezi 288-292 m/s, konzistence byla tedy na vynikající hodnotě +- 2 m/s. Ovšem spotřeba vzduchu je v tomto výkonu enormní, po dvaceti ranách poklesl tlak v kartuši o 60 bar. Seřídil jsem tedy rychlost pomocí zadního stavěcího šroubu na podstatně rozumnější hodnotu kolem 240 m/s. Pro další snížení výkonu bude nutné přenastavit regulátor.

Střílel jsem v sedě s oporou o střelecký klínek, který normálně používám pro střelbu v kleče. Na zvětšení 24x jsem si nějak odvykl střílet a nová spoušť ještě drhne, tak jsem se nevyhnul občasnému stržení.

Celkově se Taipan Mutant jeví jako velmi zajímavá alternativa pro střelce, kteří preferují kompaktní výkonnou zbraň v bulpup stylu. Troufám si říct, že v porovnání se zbraněmi Edgun a Kalibrgun je svou kvalitou zpracování a funkčností dokonce překonává. Oproti konkurenci získává náskok především díky své velmi dobře zpracované nastavitelné spoušti, která se dá poměrně sofistikovaně nastavit podle požadavku střelce. Oproti Kalibrgunu má mnohem lépe vyřešeno vkládání zásobníku. Edgun se zaměřuje spíše na jednoranové pušky, model Matador Multishot je řešený dost podivně, zásobníky nejsou zpracované dobře a vejde do nich o 2 diabolky méně než do Mutanta. Když pak započítám ještě cenu, která je výrazně nižší, tak v současnosti se mezi zbraněmi typu bullpup jedná asi o nejlepší volbu.

Za zapůjčení zbraně k recenzi děkuji e-shopu www.zbrane-vzduchovky.cz